Polévkou ku zdraví

Recenze

Vytvořeno 11. 10. 2010 2:00

Autor: Hana Moualla

Jednoho dne se vaše srdce rozhodne chodit mimo vaše tělo. Z nejistoty a bolesti se zrodí dítě. Váš syn. Napadá vás, jak ochráníte jeho důstojnost a právo objevovat svět a současně i svoji duši? Co třeba za použití duchovních „berliček“? V nové edici nakladatelství Práh vychází další kniha z řady „slepičích polévek“ – Slepičí polévka pro matku a syna.

Na knize spolupracovali Jack Canfield a Mark Victor Hansen a celá řada rodičů – několik desítek mediálně aktivních lidí. Principem těchto knižních bujónků je dostatek sladkobolných příběhů, které uvítáte třeba po noci, kdy u děcka srážíte horečku a posloucháte každé zakašlání s jednou nohou nachystanou na výjezd na pohotovost. Jaká je podstata polévek? Čtěte dále.

„Matčino srdce je v učebně s dítětem“
H.W.Beecher

Slepičí polévka pro matku a syna je napěchovaná zajímavými myšlenkami a poskytuje zastavení ve chvíli, kdy už máte pocit, že nemůžete dál. Kolik je takových okamžiků v životě rodičky? Miliony. Kolik je v tom citu strachu, zklamání a frustrace z nedostatku spánku, zdraví nebo materiálních potřeb? Nepřeberně. Kdybychom se ale všichni litovali a pořízení dítěte přepočítávali na ony medializované „náklady“, nikdy bychom se nemohli vrhnout s laskavostí do boje, ve kterém nejsme vítězi. Rodiče  nikdy nevítězí, medaile si rozebírají potomci, někdo zlaté, jiný bramborové. Ten, kdo stojí v pozadí, pere špinavé dresy, čistí tretry od bahna a poskytuje v okamžicích prohry útěchu, také musí cítit občas podporu. Podle mne je tato kniha tím, co zvedne unavené rodiče z podlahy, kam je srazí velký svět. Ať už je názor na tento typ čtiva rozdílný, faktem je, že hru na city autoři umí na 100 %. Čím to?

Kniha píše o dětech anglo-amerických, ale nakonec všichni vidíme, že děti jsou stejné všude na světě, české, americké, turecké... Snad jen každý věk má svoje specifika. Začne to tím, že několik měsíců (někdo i několik let) špatně a málo spí, pokračuje prvními scénami v obchodech (kvůli „kvásnému“ 189. autu v řadě) přes kousání kablíků od laptopu a polévání klávesnice čajem s medem. Kam to vede dál? První konflikty ve školce, pláč nad prvními neúspěchy a dál do vod, které zatím nemám propádlované. Nejvíce se mi líbily příběhy Pevné pouto (str. 78), Květiny (str. 106), Hajej děťátko (str. 142) nebo Krajíček ticha (str. 186). Občas jsem si i zaslzela.

Kniha má 8 kapitol, každou kapitolu ((i jednotlivé příběhy) uvádí příjemný citát a grafika. Text je vtipně doplněn kresleným humorem (např. na str. 96 říká syn otci: „Jo, dělal jsi to přesně podle receptu, ale chyběla ti jedna tajná přísada: maminka.“). Je zřejmé, že emotivně laděná koncepce je opravdu zaměřená na onu konkrétní cílovou skupinu a že spoustu myšlenek pochopí jen zubem času ohlodaná mateřská schránka. Tipuji, že tahle kniha nechá chladnými cyniky, emáče, mladé-flexibilní-dynamické kariéristky a nejspíše i většinu těch „z Marsu“, stejně jako mne nechává ledově chladnou tvorba plná krve, děsu a sexuálních eufemismů. 

„Bůh nám daroval vzpomínky na růže v listopadu.“  (str. 11, James M. Barrie)
„A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (str. 28, Matouš, 21:22)
„Moje maminka si se mnou užila spoustu trápení, ale myslím, že se jí to líbilo.“ (str. 42, Mark Twain)
„Ze všech zvířat je nejméně zvladatelný malý hoch.“ (str. 57, Platon)
„Požehnaná ruka, jež chystá radost pro dítě, protože nikdo neví, kdy a kde to dítě oplatí ostatním.“ (str. 78, Douglas Jerrold)
„Kéž je mír na zemi a kéž začne u mne.“ (str. 92, Seymour Miller a Jill Jacksonová)
„Radosti, na které vzpomínáme, se nikdy nestanou minulostí; pramen, řeka i moře současně byly, jsou a dále budou.“ (str. 146, J. Montgomery).
„Vzdejte se samy sebe a nakonec nebudete litovat. Nechtěla bych o to přijít za nic na světě. Dodalo mi to sebevědomí a rozšířilo duši. A jen díky tomu jsem získala těch pár drobtů moudrosti, co dnes mám.“ (str. 157, Erica Jongová)
„Maminka na plný úvazek je jedním z nejlépe placených zaměstnání na celém světě, protože mzda se vyplácí v ryzí lásce.“ (str. 179, Mildred B. Vermontová)

Můj syn

Jako dítě ses mě držel za ruku,
chodil jsi se mnou na procházky,
sedával jsi mi na koleni,
zpívala jsem ti.
Potřebovali jsme se navzájem.

Potom jsi vyrostl, můj synku,
už se mě nedržíš za ruku,
chodíváš s kamarády.
Na klíně bych Tě už neudržela.
Slzy ti vyschly.
Potřebovali jste se s kamarády.
Potom, můj synu, jsi dospěl,
vodil ses za ruku s dívkou,
s ní jsi chodil na procházku,
ona Ti sedávala na klíně,
zpíval jsi jí zamilované písničky,
otíral jsi jí slzy.
Potřebovali jste se navzájem.

A jak letěly roky, synku,
vzal jsi dívku za ruku,
odvedl sis ji hrdě k oltáři
a odtud do vlastního domu.
Zpívali jste si zamilované písně,
navzájem si otírali slzy,
těšili se ze své lásky,
potřebovali jste se.

A pak, synku, čas letěl dál.
Začal jsi vodit za ruku dcerku,
houpal jsi ji na kolenou,
zpíval jí ukolébavky,
otíral slzičky.
Volala na tebe: „Tati!“
Potřebovali jste se navzájem.

A jak ubíhal čas, můj synku,
zmoudřel jsi,
bral jsi mě za ruku, vodil jsi mě na procházky.
Sedávali jsme spolu
a vyprávěli si o dávných dnech.
Otíral jsi mi slzy.
Potřebovali jsme se navzájem.
Betty Kingová (str. 224, 225)

Jestli jste si ještě nedonesli kapesník, raději to udělejte. Třeba vás to dojme po chvíli jako mne a pak budete autorům spílat kvůli rozmáčeným stránkám. Není nic krásnějšího než osahané listy, ale ať vaše stránky nevypadají jako rozmočená účtenka, kde termotisk záhy mizí a zákazníkovi zůstává kus abstraktního umění dneška. Nakladatelství Práh vybralo dobře. Dojemných a povzbuzujících příběhů není nikdy dost. Chcete injekci naděje? Postavte si tuto knihu do svojí lékárny vedly příručky První pomoc dětem. Je to dobrá alternativa k nočnímu vyjídání lednice, tzv. vlčímu hladu. Není slepice lepší než vlk?!

Knihu Slepičí polévka pro matku a syna vydalo nakladatelství Práh