Věčná dobrodružství Kapitána Školky

Recenze

Vytvořeno 20. 5. 2011 2:00

Autor: Hana Veselá

Nedávno vyšla v nakladatelství Argo poslední knižní novinka od amerického autora Roberta Fulghuma Věčná dobrodružství Kapitána Školky, a nejde jen tak o nějakou knihu, ale o titul speciálně připravený a vydaný pouze pro českého čtenáře.

Hned na úvod se čtenář doví více o tomto nápadu seržanta Slámové a kapitána Školky, za kterými se skrývají Robert Fulghum a jeho redaktorka a dlouholetá kamarádka Eva Slámová. Okamžitě nám je jasný podtitul Evina knížka, protože podle autora se jedná hlavně o její práci a iniciativu, díky které příběhy vyšly dříve v České republice než v Americe. Podtitul nese také proto, že je věnována její památce. Eva Slámová bohužel výslednou publikaci nespatřila, protože v prosinci 2010 podlehla rakovině. Při čtení jsem se snažila najít nějaké vodítko, proč právě tato kniha sestavená z povídek má být ,,jak ušitá“ pro českého čtenáře. Úsměvné, potrhlé, i trochu smutné, normální a méně normální příběhy se tam prolínají skoro bez ladu a skladu. Možná, že žádné speciální vodítko není, jen to, které nám zanechala ona Eva Slámová: „Je v nich smích a život.“ (str. 10), protože v každé historce, ať už o trapasu s močením v postraní uličce, běhu ve sněhu zcela nahý nebo rozjímáním nad životem, ke kterému prostě smrt patří, nechybí ani radost a ani chuť žít. Jestli jsme i my Češi takoví, to už je jiná otázka.

S tvorbou Roberta Fulghuma jsem se poprvé setkala před třinácti lety, takže se můžu počítat už veteránům, co se jeho tvorby týče. Pro ty, kdo se s Fulghumovými knihami už setkali, se nejedná o nic výjimečného, co by nějak výrazně vybočovalo z řady. Čtenářům se zde opět dostává jejich další dávka jemného humoru v příbězích z každodenního života jednoho postaršího Američana. Mnohým může připadat jako jedna z dalších knih, které si hrají na pravdu o světě a předávají jakési poselství. Ale kolik takovýchto „chytrolínů“ chodí po světě? Kdo z nás se nesnaží přijít na tajemství života? Bezesporu se někde i tato tendence v textu objeví. Nevidím ji však jako záměrnou a prvoplánovitou a určitě ji nikomu nevnucuje. Fulghumovské příběhy jsou o pouhé schopnosti vidět, a vidět možná jinak než většina z nás, o úžasu nad věcmi obyčejnými, o „bláznovství“ jednoho člověka a nás všech vlastně, a tedy jednoznačně o životě, kterého se držíme zuby nehty. Fulghumovskému nováčkovi může přinést nový zážitek z četby a nám starým vlkům naši potřebnou dávku optimismu, který nás bude provázet ještě nějakou dobu, protože je ho někdy opravdu málo.

Ukázka:

„Takže tichá pantomima jejich večeřového rituálu mi připomíná, že láska může být stálá, spokojená, že může trvat.
Jaký mám důvod si to myslet?
Minulý pátek, před týdnem, byl předvečer svatého Valentýna a ten pán své ženě – ještě než přišla k večeři – na opěradlo židle přivázal dva červené balónky ve tvaru srdce.
Na to jako obvykle přišla z kuchyně se dvěma talíři, všimla si těch balónků, zůstala stát, usmála se a pak se dala do smíchu. Když se usadili k večeři, drželi se za ruce o trochu déle než obvykle.
Od Valentýna uplynulo několik dní a já je dnes kolem šesté na své procházce zase viděl u večeře.
Ta dvě srdce jsou na opěradle židle pořád ještě přivázaná.“
(str. 57)

Knihu Věčná dobrodružství Kapitána Školky vydalo nakladatelství Argo