Guilianová Mireille: Francouzky se umí otáčet

Recenze

Vytvořeno 18. 5. 2011 2:00

Autor: Renata Petříčková

Vtipně a svěže psaná knížka, kterou bych snad nedoporučila ženám zaměstnaným někde na směny, u kasy v hypersuper se zoufalou vidinou toho, že v půl páté musí být ve školce, protože jinak zavřou. Je to o kariéře. Ovšem jemně a s citem.  Pokud chce dnes žena sama uživit své děti… nebo pokud chce sama pro sebe něco dokázat a nestrávit život u plotny, musí chtě nechtě beze strachu vrazit hlavou do džungle plné mužů a mužského pohledu na svět. A tvrdého světa, který nezná slitování, ale pouze pracovní postupy, nové zakázky, peníze a úspěch.

Nedá se nic dělat – žít se musí!

Ať se nám to líbí, nebo ne, nemůžeme fňukat, že jsme přece ženy. Jenže jen samy se svým ženstvím bychom nepřežily a každá z nás nemůže logicky dělat pečovatelku i v pracovní sféře, služku nebo jinou podřadnou pozici. Byla jsem docela napružená, když jsem tuhle knížku začala číst, protože mi autorka nebyla ani trochu sympatická. Ano, záviděla jsem. Záviděla jsem jí její pozici, její šance, to, v čem mně už ujíždí vlak a k čemu jsem si v podstatě uzavřela cestu tím, že jsem zvolila „kariéru rodiny“, a tudíž finanční závislosti na tom, čemu se říká „muž“… Ehm… ovšem po pár řádcích Mireille Guilianová zaútočila na rozhodování žen, které většinou děláme špatně. Ale i to je risk – jak se dozvíme v dalších kapitolách.

Autorka začínala na poměrně slušném místě a vypracovala se k postu velmi vysokém, o kterém se nám bude ještě mnohokrát zmiňovat. Její cesta je zajímavá, tvrdá a je na ní vidět, že dotyčná má pro podnikání talent a dobré nápady. Možná by to všechno znělo lépe růžově, kdyby to byl příběh maminky po mateřské dovolené, která má ideálně své dvě děti na krku více či méně sama. Ale to už by nebylo věrohodné, a tak mi v celé knize, která je mimochodem báječná a inspirující, chybí právě rodina autorky. Starala se ona, nebo někdo jiný? Jak to s manželem dělali, když své manželství zachraňovali třeba tak, že se střetli na služebních cestách kdesi v daleké zemi. A jeden za druhým přiletěl jen tak, protože měl právě náhodou dva dny volna? Je to jiný svět, jiná mentalita, jiná společnost. Na české poměry je to čtení poměrně těžké, či spíše lítostivé. Jak se to vezme.

Čím déle knihu čtete, tím víc ji milujete

Ale najdete tu spoustu užitečných informací, třeba co všechno prozradí pracovní večeře, co na ní lze poznat a proč je dobré se na ni dobře vyzbrojit. Jak se obléknout nejen pro konkurz, ale i pro své zaměstnání, jak reprezentovat či jak upravit životopis na míru svému novému zaměstnavateli či jak se připravit na pohovor.

Závěrečných 11 bodů je na vyvěšení na ledničku, řekla bych. A na každodenní pročtení pro každou, která chce alespoň trochu být v práci úspěšná. A samostatná. Protože ženy musí v té džungli mužů pracovat tvrději, nápaditěji a více, je třeba dbát také na správné načasování a riskovat.

Kniha je velmi čtivá, proložená příběhy, osoba autorky se prolíná a její cíl byl naplněn.

„Mým cílem bylo napsat knihu, která by ženám pomohla orientovat se na stezkách a pěšinkách patřících k pracovnímu životnímu stylu jednadvacátého století. Doufám, že vás v knize obsažené myšlenky a příběhy podpořily v tom, abyste lépe poznali sami sebe a lépe se připravili na dosažení potěšení, rovnováhy a úspěchu v byznysu i v životě, ať už jste v kterékoli jeho fázi. Jestli tomu tak je, mám z vás radost a jsem vděčna za příležitost vás podpořit. Bon courage.“

Ano, autorka je Francouzka, která prorazila v Americe a dnes se považuje za úspěšnou spisovatelku a šťastnou ženu. Prošla jsem společně s knihou vývojem, který jsem sama ve svém osobním životě potřebovala, jakoby knihy ke mně přicházely v ten pravý čas, abych poznala, že práce není jen zaměstnáním, ale měla by být radostí a životním posláním. A právě tady máte možnost dát si dvě a dvě dohromady. Neudělat ze sebe prohnanou kariéristku, ale popřemýšlet nad tím, jestli ještě není čas dát se na tu správnou cestu, ke které vás srdce táhne. Dá to přemýšlení, dá to práci – ale vyplatí se to. Takže už autorce nezávidím, ale obdivuji ji a děkuji, že mne mohla podpořit.

Knihu Francouzky se umí otáčet vydalo nakladatelství Ikar