ALBUM Jana Kaplického je životním příběhem i poselstvím

Recenze

Vytvořeno 19. 9. 2010 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Osobu architekta Jana Kaplického není potřeba představovat. Jen v českém prostředí o něm vznikly dva filmy a letošní jaro a léto patřilo ve výstavním prostoru DOX expozici s názvem JAN KAPLICKÝ – VLASTNÍ CESTOU. Zhruba ve stejné době vyšlo i druhé doplněné vydání knihy ALBUM, která u nás poprvé vyšla v roce 2005 v nakladatelství Labyrint.

Kromě textů a obrazových materiálů Kaplický navrhl i koncepci, design a grafickou úpravu knihy. Kapitoly jsou rozlišeny jednotlivými barvami – červená, zelená, modrá a růžová, přičemž poslední dvě barvy jsou společně s bílou ústředními prvky procházejícími celou knihou. Díky obsahovému a formálnímu zpracování tak jde  o skutečně ucelenou výpověď jedné z nejdiskutovanějších osobností dneška.

Autor knihu ALBUM rozdělil do čtyř oddílů – Principy, Architektura, Proces a Život. Jednotlivé oddíly tvoří krátké úvahy, myšlenky, otázky a inspirace. První kapitola je věnována všemu, co Kaplický vyznával ve své tvorbě i v životě. Mezi nejdůležitější principy patří svoboda, vize, krása, elegance, smyslnost, lidé nebo barva. Jan Kaplický v této části nabádá odborníky i veřejnost k větší vnímavosti a zohledňování uvedených principů.

Kapitola s názvem Architektura se primárně věnuje vývoji a materiálu, ale jsou zde zdůrazněny i zásady jako ekologie, zeleň v architektuře a dokonce kýč. Autor vybízí k novému pohledu na architekturu, k pohledu do budoucnosti, který je podle něho nutností dalšího rozvoje. V 21. století nabízí chápání architektury jako nového oboru, který pracuje s materiály vyrobenými v NASA, tvarově se inspiruje člověkem a jeho okolím a barvy přebírá od přírody.

Proces je už zaměřen na samotnou tvorbu projektů. Sem spadají takové věci jako vlivy, koncepce nebo dialog s investorem. Kaplický upozorňuje na to, že proces musí zůstat lidský a pro lidi. V tomto ohledu ještě zcela nevěří počítačům a technologiím, které pomalu nahrazují lidský faktor ve vývoji architektonického projektu. Zdůrazňuje, že k návrhu budovy je potřeba mozek, tedy především jeho zkušenosti, znalosti, styl a cit. Požaduje ochranu tvůrčího procesu, aby se budovy jen nevyráběly.

V poslední kapitole Život čtenář najde asi nejvíce známých faktů, které se objevily ve filmu a především v médiích. Autor popisuje osobitým stylem svůj život od dětství, které ovlivnily zejména jeho rodiče a také umělci. Jednotlivé podkapitoly mapují vždy tři až pět let jeho života. Od studentských let a prvních návrhů až po cestu do Velké Británie a poznání svobody na vlastní kůži. Dále se dočteme o nejvýznamnějších a také nejznámějších zakázkách Future Systems. Nové vydání knihy ALBUM je pak doplněno o projekt Národní knihovny a architektovy nejnovější zážitky z osobního i profesního života. Najdeme tu zmínky o rodině – Josef, Eliška, Johanka. Poslední podkapitola nese název Budoucnost.

Pokud se vám dostane do rukou tato kniha, vězte, že kromě velice zajímavé publikace, tématu a spousty fotografií vás zaujme i Kaplického styl psaní. Úvahy jsou stručné, věcné, přesvědčivé a plné otázek. Někdy připomínají spíše volný tok myšlenek. Ovšem ten, kdo si, za několikaleté působení Jana Kaplického na české architektonické, mediální a politické scéně vybudoval k této osobnosti jistý vztah, tyto úvahy rozhodně ocení.

Svoboda
Když vidím lidi, které nezajímají knihy, časopisy, informace, zoufám si. Já jsem ze všech sil bojoval o to, abych mohl víc poznat, víc vědět. Zoufám si, když vidím mladé architekty, kteří se ani neobtěžují otevřít knihu či časopis – tohle privilegium jsem já neměl. Musel jsem se všechno naučit sám. Architektura nikdy nemůže prosperovat v jakékoli diktatuře. Svoboda vyjadřování musí stát na počátku jakéhokoli procesu navrhování. Stavět se dá jedině v demokracii. Tvořit se dá jedině na svobodě.

Knihu Album vydalo nakladatelství Labyrint