Apokryfy Karla Čapka

Recenze

Vytvořeno 2. 9. 2010 2:00

Autor: Hana Veselá

Karla Čapka miluji už od dětství. Kdo nečetl jeho Dášenku, že? Později jsem se lačně pustila do jeho Povídek z jedné a druhé kapsy, Anglických listů, Italských listů, Války s mloky…, a proto jsem s nadšením přivítala, když se mi do rukou dostala jeho další kniha Apokryfy. Tu v loňském roce vydalo nakladatelství Dokořán ve zcela nové a netradiční úpravě s ilustracemi Mariana Palla.

Kniha Apokryfů obsahuje výbor krátkých textů, které Čapek psal po celý svůj život. Spolu s dalšími krátkými prózami vycházely v různých novinách. Jejich první souhrnné vydání spadá do roku 1932. A co je to vlastně onen apokryf?

S apokryfem se nejčastěji setkáme v církevním kontextu, kde označuje nekanonizované knihy Bible s povahou náboženského spisu. V literárním kontextu pak označuje jakýkoli druh literárního útvaru, který používá známé motivy a příběhy k alegorickému nebo parodickému zpracování a netradiční interpretaci. Karel Čapek si vybírá nejen biblické příběhy, ale čerpá také z antické historie, moderních dějin nebo literární tradice. V knize se tak dovíme, jak velká a skutečná byla doopravdy láska mezi Romeem a Julií, zda byl Don Juan doopravdy takový sukničkář nebo jak se pekařům nelíbil Ježíšův zázrak s množením chlebů.

Čapek si vybírá známé příběhy nebo osobnosti a netradičně vypráví jejich příběh se svým milým a inteligentním humorem, který známe zejména z jeho kratších próz. Najdeme zde i další z Čapkových charakteristických rysů. Stejně jako si hraje s příběhem samotným, pohrává si také s češtinou. Setkáme se také s jeho vrstvením vysvětlovacích závorek, se středníky apod.

„Mlle Claire (od Comédie française) ani nedutala; věděla, že se císař občas takto zamyslí a je nerad vyrušován. Ostatně, mezi námi, o čem s ním mluvit? Co chcete, je to přece jen císař; člověk se tu necítí doma, není-liž pravda? (Je to přese vše cizinec, dumá Mlle Claire, pas très Parisien.) (Nicméně takto u krbu má dost hezkou tvář.) (Kdyby ovšem nebyl tak zavalitý.) (Là là, nemá to ani žádný krk, c’est drôle.) (Ale víte, mohl by být poněkud zdvořilejší!)“ (Str. 142)

Někdo by snad mohl nabýt dojmu, že chce Čapek svými apokryfy moralizovat. Příběhy však měly posloužit zejména pobavení a hře. I když ukazují lidské slabosti a přednosti, hlavním cílem příběhů není ponaučení, ale hra a pobavení nad námi samotnými. Díky tomu a také díky Čapkově stylistické lehkosti se jeho Apokryfy hodí na chvilky odpočinku a odreagování. Na závěr bych ještě mohla dodat, že je publikace také hezky graficky zpracovaná, a mohla by se proto hodit jako milý dárek.

Knihu Apokryfy vydalo nakladatelství Dokořán