Kniha „Tam, kde jsou tygři domovem“ našla vydavatele

Recenze

Vytvořeno 16. 9. 2010 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Jean-Marie Blas de Roblés dokázal v dnešní době neobvyklou věc. Francouzskému spisovateli se podařilo napsat obsáhlý barokní román ze současné Jižní Ameriky, který na trhu okamžitě zabodoval. Kniha s názvem Tam, kde jsou tygři domovem čítá bezmála sedm set stran a nedopřeje tak čtenáři to správné pohodlí. Jeho osobním úspěchem se stalo samotné vydání knihy (r. 2008), kterou  Roblés francouzským vydavatelstvím nabízel už od 70. let. V současné době mají Tygři na kontě několik literárních cen a všichni vydavatelé, kteří ji odmítli přijmout, toho teď litují.

Jean-Marie Blas de Roblés je znám jako dobrodruh, světoběžník a polyglot. Narodil se v roce 1954 a kromě cestování se zabývá podmořskou archeologií. Je autorem sbírky povídek a tří románů. Ten poslední s názvem Tam, kde jsou tygři domovem dokázal na Roblése strhnout pozornost veřejnosti a katapultoval ho mezi přední zástupce současné francouzské literatury.

Dílo je rozděleno na dvě časově rozdílné dějové linie. V té první autor sleduje badatele Elézarda von Wogau, který se v Brazílii zabývá rukopisem barokního jezuity Athanasia Kirchera. Druhá linie zasahuje do konce 17. století, kdy žil Caspar Schott, žák samotného Kirchera. Putováním a společnými zážitky Kirchera a Schotta začíná každá kapitola knihy. Zbytek oddílu je rozčleněn podle dějových os.  

V Roblésově knize se prolíná život německého učence Athanasia Kirchera s osudy odborníka, který se Kircherem zabývá. Ačkoli Elézard von Wogau tohoto renesančního člověka obdivuje, zároveň si uvědomuje, že se jezuita v mnohém mýlil. Kircher se totiž mimo medicíny, geologie nebo astronomie věnoval zkoumání hieroglyfů a díky tomu bývá považován za zakladatele egyptologie. Ve své době měl řadu přívrženců, ale v následujícím století byla většina jeho teorií vyvrácena. Tato  fakta v knize prolíná Elézdardův postoj, který dává jasně najevo, že kdyby se Kircher nemýlil, přišlo by se na některé věci ještě později. Jeho přínos vědění je tedy nesporný.

Do vztahu badatele a objektu jeho zájmu zasahuje ještě několik dalších linek ze současnosti. Čtenář tak poznává Elézardovu dceru, drogově závislou Moému žijící v lesbickém vztahu s kamarádkou Thais. Moéma je rádoby volná dvacetiletá dívka toužící po vlastním baru a bojovnice za práva Indiánů. V jiné části Brazílie pátrá její matka Elaine po cenných zkamenělinách. Její tým se chce vydat do nebezpečné oblasti Amazonského pralesa, kam se Brazilci neodvažují vstoupit kvůli lovcům krokodýlů.

Na dnešní dobu nezvykle obsáhlá kniha Tam, kde jsou tygři domovem je čtivá, dobrodružná a samozřejmě plná zvratů. Po přečtení několika stránek se čtenář velice lehce ocitne s hlavním hrdinou v brazilském městečku Alcantara, kde zkoumá jeden ze zapomenutých rukopisů Athanasia Kirchera. Ačkoli zůstávají některé části Elézardova života zastřené, autor čtenáři představí jeho rozdělenou rodinu, jejíž členové se paralelně dostávají do životních peripetií a obtíží. Román Tam, kde jsou tygři domovem se svou symbolikou dotýká i tématu, jakým je smysl lidského života, hledání místa na světě nebo boj o život. Jean-Marie Blas de Roblés tyto vážné náměty zabalil do vzrušujícího několika vrstevnatého příběhu s detektivní zápletkou.

Ukázka z knihy:

Když se to tak vezme, není zrovna obvyklé, aby ještě v dnešní době narazil člověk na něco takového: totiž na naprosto neznámý rukopis, který byl nalezen v Palermu během nedávné inventury fondů tamější Národní knihovny. Současný kustod nepovažoval obsah tohoto díla za natolik zajímavý, aby si zasloužil víc než strohý článeček v knihovním čtvrtletníku s poznámkou pro ředitele místního Goethova institutu. Bylo třeba přímo zázračné shody okolnost, aby se fotokopie tohoto rukopisu – napsaného francouzsky obskurním německým jezuitou, který v něm vypráví o životě jiného, neméně zapomenutého jezuity – dostala do Brazílie, na Elézardův stůl.

Knihu Tam, kde jsou tygři domovem vydalo nakladatelství Host