Kriminalita brutality

Recenze

Vytvořeno 13. 8. 2010 2:00

Autor: Petr Měrka

Kurt Vonnegut jr. byl bezesporu génius s velkým vypravěčským talentem a kouzelným osobitým stylem. A vlastně díky svému dílu mezi námi i nadále přetrvává.

Dožil se úctyhodného věku a skonal způsobem, který podtrhuje ironizující tón jeho knih. Spadl ze schodů a podlehl těžkému poranění mozku.
Ústředním tématem četných Vonnegutových knih je traumatizující zážitek z druhé světové války, kdy přežil bombardování Drážďan. Toto téma nejvíce zužitkoval ve svém slavném a též zfilmovaném titulu Jatka č. 5. Mísí se zde několik žánrů dohromady, které se plynule prostupují, a to i včetně postavy autora samotného, kvůli čemuž bývá řazen mezi autory tzv. postmoderní.
Do světa literatury vstoupil Mechanickým pianem vydaným roku 1952. Ale již před tímto datem publikoval časopisecky.

Příběh knihy Kriminálník je vyprávěn ich formou. Pro Vonneguta je příznačný černý, téměř až šibeniční humor. Samozřejmě u něj neschází ani cynismus. Ale jak praví jeden z největších aforistů a bonmotistů historie Oscar Wilde: „Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly.“
Čehož se valná většina lidí nedrží, a proto jsou pokrytečtí. Libují si v bahně přetvářek a mentální zaostalosti. Své průměrnosti vzdali hold gigantickým sousoším Hanby a Sebeponížení.

Vonnegut je bezesporu ryzím humanistou a v každé jeho knize se setkáme s apelem na sociální soucítění mezi lidmi, jehož je jinak samozřejmě nedostatek v míře větší než hojné. Zloději a vrazi vládnou tomuto světu. Všichni jsme nenasytní egomaniaci, kterým schází kritická zpětná vazba.

Kriminálník samotný nás svým prologem provádí stručnými dějinami počátků socialistického dělnického hnutí v Americe. Zavádí nás až do období těsně před začátkem století 20., které vrcholí otřesnou scénou bezdůvodného masakru, jenž se odehrál v Clevelandu roku 1894, kde při poklidné demonstraci na Boží hod došlo k velkým a zhola bezdůvodným obětem na životech, a to včetně těch dětských.

Postava vypravěče nás seznamuje s celým průběhem svého dokonale zpackaného života. Děj počíná a končí ve vězení. Atmosféra je skličující, silně melancholická, až depresivní. Vonnegut nám představuje lidskou malost. Předestírá nám střet ideálů mládí s běžnou životní praxí odporného a nemilosrdného systému, jehož konstrukce je silně byrokratická a nemá smysl pro člověka, který je jen číslem a počítá se s ním pouze do doby, kdy je schopen platit daně.
Lidé, kteří nemají peníze, přestávají být lidmi. Jsou jen lůzou, co by měla být vehnaná do koncentráku a později eliminovaná plynem. Nejlépe pak osvědčeným a nechvalně proslulým Cyklonem B.

V průběhu knihy se vynoří svérázná postava bezdomovkyně, která ve svých obrovských botech nosí vlastnická práva k nezměrně rozsáhlé korporaci RAMJAC, jež v sobě zahrnuje bohatství nevídané výše. Je šílená, paranoidní a zanícená komunistka. Tato paní je pořád na útěku. Bojí se o své ruce. Se svými podřízenými se stýká pouze formou dopisů či řídkých telefonátů. A svoji existenci a pravost příkazů stvrzuje právě otisky prstů. Takže její chorobný strach není zase až tak příliš neopodstatněný.
Nicméně hrdina knihy Walter F. Starbuck se nám presentuje jako nalomený charakter semletý dějinami a událostmi svého osobního života, které nemohl ovlivnit. Kvůli aféře Watergate se dostává poprvé a ne naposledy za mříže.

Vonnegutovo vyprávění je velice lidské a společensky angažované. Nepostrádá ani jistou meditativní rozjímavost. Vonnegut je opravdovým mistrem psaného slova. Z jeho textů na vás čiší obrovská dávka inteligence, která vás osvěží a spontánně přinutí k přemýšlení.
Ke konci knihy Kriminálník nás oblaží zázrak v podobě splněného amerického snu, ale to by nebyl Vonnegut, aby  ponechal prostor jednoduchému happyendu jako takovému.

Tak mi tedy pomalu a trpělivě – a velice zdráhavě – vysvětlil, že v místech, kde bývala restaurace, je dnes kino, jež se specializuje na filmy, které se zabývají zobrazováním mužské homosexuální lásky, a že jejich vyvrcholení bez výjimky spočívá v tom, že jeden z herců vráží sevřenou pěst do zadku jiného herce.
Zůstal jsem jako opařený. V životě by mě nenapadlo, že první dodatek Ústavy Spojených států amerických a úchvatná technologie filmové kamery se mohou spojit do podoby tak ukrutné ohavnosti.
(Vonnegut jr., K. Kriminálník. Přel. L. Šenkyřík. Argo: Praha, 2010, s. 118)

Knihu Kriminálník vydalo nakladatelství Argo