Cestování bez vášně

Recenze

Vytvořeno 27. 6. 2011 2:00

Autor: Hana Moualla

Cestování má chuť ovoce, které poprvé ochutnáváte, a voní stejně. Když jsem dočetla knihu Václava Klause, Zápisky z cest (Fragment, 2010), musela jsem si dát čas na rozmyšlenou. Kniha je na prvním místě v žebříčku prodejnosti nakladatelství Fragment v kategorii „nejúspěšnější novinka roku 2010“ a jen od podzimu se jí prodalo cca deset tisíc kusů.

Je zajímavá, speciální. Jazyk je spisovný a místy vtipný. Mám ale malinko pocit svázanosti, kniha je tak nějak moc „korektní“. Dávám si závazek – každý den jedna kapitola. Proč byste měli knihu číst? Je to jedinečný pohled do světa, který je průměrnému zaměstnanci vzdálený jako výplata v dalším měsíci.

O jakých cestách se dočteme? Jsou to oficiální cesty (za období necelých dvaceti let). Jak autor uvádí, ročně podniká dvacet až třicet nesoukromých cest. Latinská Amerika, Izrael, Anglie, Asie, Indie, USA… Ano, politik opravdu nepřetržitě cestuje. Zcela nepochybně má takový člověk řadu zkušeností a může pak národní problémy a kauzy posuzovat s odstupem a dodat aktuálním tématům jiný řád. Ale není to cestování omezené jen na státy, se kterými jsme zrovna „spojenci“ (ať už faktickými, nebo formálními)?

Topi Pigula ve svém blogu napsala strhující kritiku knihy. S něčím bych mohla souhlasit nebo polemizovat, faktem je, že kniha je psaná Václavem Klausem o Václavu Klausovi, a proto Pigulou uváděné jájínskovství je tak trochu úsměvné. 

Václav Klaus napsal přes dvacet knih a tuhle si buď hned oblíbíte, nebo vám, stejně jako mně, zůstane pocit úcty k tomu všemu, co prezident České republiky zažil a viděl. To, že z textu necítím cestovatelské nadšení, neznamená, že ho nevidím na některých fotkách (např. Václav Klaus v Japonsku nebo Číně). Zcela jistě dávám přednost cestování živelnému (jako např. nepřipravený cestovatel František), ale o tom kniha není. Je to o cestování oficiálním a politicky korektních zážitcích.

Musí být těžké vytrhnout drobné zážitky z pracovní cesty mezi „kravaty“ a popsat vše jako souhrn osobních postřehů. Václav Klaus zřejmě zvolil tento, pro mne neosobní styl, aby se mohl v tak úzkém prostoru „nadechnout“. Zřejmě bych knihu viděla jinak, kdybych některou z cest absolvovala s ním nebo viděla jeho očima. Takto je jeho cestování připomínkou formalit, protokolu a pohybu v místech schválených osobní ochrankou. Možná by mne více zajímaly jeho soukromé cesty. Mohla bych tak číst skutečného Klause.

Oceňuji momentky, postřehy, pousmání se a zastavení, jako je „Thun, Shrek nebo kontrasty vyspělých a rozvojových zemí – měřeno HDP per capita“. Tápu v tom zbytku, tedy tom, co zážitky obklopuje. Humor Václava Klause je téměř anglický (text), ale jeho pohled na fotkách lišácký (český). Zajímá mne, jak moc musel před léty, když nastoupil do politiky, odstranit sám sebe. Ne svoje názory, ale sebe jako člověka. Jaký je Václav Klaus jako osoba, to se totiž z textu opět nedozvíme. Statistik? Politik? Suchar?

Když mluví o tom, že člověk je překvapen v Číně Velkou čínskou zdí, v Egyptě pyramidami atd., tak má velký kus pravdy… Umí předvídat lidi nebo je má zasazené do nějaké prognózy vývoje?!  Je škoda, že si lidi nedají čas, aby hledali mezi řádky.

Autor je „šokován“ v Latinské Americe znalostí české historie a pestrostí národností v politice. Nejvíce mne oslovuje jeho cesta na Machu Picchu a po USA. Čestné doktoráty, konference a „protialgoreovská“ vystoupení zvyšují autorovu cenu v mých očích. Kdyby jen tušil, že i „poslední“ z taxikářů v syrském Damašku sděloval jeho jméno a znal jeho postoj k „ekoterorismu“, asi by byl zaskočen. Jeho knihy jsou úspěšně prodávány i v arabštině, což se málokterému českému spisovateli (kromě Kundery) nebo ještě „Krtečkovi“ děje...

Možná si i vy po dočtení řeknete, že je to vlastně fajn mít za prezidenta člověka s vyhraněnou osobností. Respekt si Václav Klaus zasluhuje. Zcela jistě bychom nenašli společnou řeč ve výběru destinací nebo způsobu cestování, ale knihu doporučuji pro rozšíření obzorů. Ani ne tak těch cestovatelských, spíše těch politických. Zápisky z cest chápu jako odlehčenou verzi oficiálních cest a líbí se mi, že nám nenápadnou formou předává různé myšlenky. Které? Najděte je sami…

Knihu Zápisky z cest vydalo nakladatelství Fragment