Monstrum v elektrických plenkách

Recenze

Vytvořeno 28. 6. 2011 2:00

Autor: Petr Měrka

Mary Shelleyová (1797–1851), manželka anglického básníka Percy Bysshe Shelleyho (1792–1822), od pohledu navozující dojem éterické křehkosti, se stala známou především svou makabrózní novelou Frankenstein, která poprvé spatřila světlo světa v roce 1818, a už tehdy zaznamenala ohromný úspěch, jaký se jí již s žádným jejím dalším titulem nepodařilo zopakovat.

Nicméně i přesto je zakotvena v podvědomí lidí bezesporu mnohem více než její manžel, jehož částečným souputníkem byl Karel Hynek Mácha, a které kromě poezie pojí i smutný osud předčasného skonu, přičemž u něj významnou roli sehrál vodní živel. V Shelleyho případě se jednalo o utonutí a u Máchy nejspíš zavinil infekční chorobu, která byla pravděpodobnou příčinou jeho smrti.

Frankensteina můžeme z dnešního pohledu považovat za archetyp monstra a stejně tak i hororového žánru jako takového. Snoubí se v něm prvky gotického románu s romantismem, ale i jistým futurismem. Dá se brát jako nadčasový už jenom z důvodu reminiscence navozené soudobým problémem klonování člověka, ale především trvalým zájmem, jenž o něj trvá a nejspíš i trvat bude. Kromě pravidelných reedic, a to v mnoha jazycích, nám jako důkaz můžou posloužit jeho četná převedení na filmové plátno. Je totiž vděčným tématem, které člověku dokáže stále nahnat husí kůži. Zdrojem inspirace je však i pro leckteré moderní spisovatele.

Frankenstein je i vysoce psychologickou knihou, kdy mladý vědec v postavě Viktora Frankensteina nedokáže přijmout zodpovědnost za vytvoření umělého člověka, z čehož vyvřou následky nedozírné tragičnosti, jak pro něj a jeho blízké, tak i pro samotného netvora.

Atmosféra knihy je plna dusivého napětí a strachu z nadcházejících událostí, které nemohou být jiné než hrůzné. Děj je prostoupen bezohledným sadismem kreatury mstící se za svoji osamělost a vykořeněnost z lidské pospolitosti.

Je zrůdou na okraji společnosti. Tvůrce se zřekl svého nepřirozenou cestou vzniklého plodu, který se nachází někde na pomezí člověka a zombie. Obluda přitom netouží po ničem jiném než po lásce. Té se jí však pro vlnu znechucení a odporu, jež vyvolává, nedostává.

Umělý člověk se nezrodil jako zlá bytost, tou se stal teprve až vlivem okolností. Vyvstávají tak před námi četná dilemata spadající do oblasti filozoficko-teologické, s nemalým důrazem na mravnost.

Do jisté míry by se tedy Frankenstein dál brát i jako moralita upozorňující na odvrácenou stranu lidské duše. Neschopnost tolerovat cosi, co je jiné a co není nutně nebezpečné.

Lze zde tedy spatřit zárodky šovinismu a xenofobie. Neb právě z předsudků a strachu z neznámého se líhnou zavrženíhodné ideologie typu nacismu a fašismu, které jsou i dnes tolik aktuální, a jejichž projevy by se neměly jakkoli podceňovat.

Komiksové adaptace tohoto díla se zhostil Lloyd S. Wagner coby scénárista a vizuální podoby se ujal Naresh Kumar, jemuž se podařilo sugestivně vystihnout genia loci té doby i knihy samotné.

Nikdo si neumí představit hrůzu mé tajné práce, když jsem se lopotil ve vlhkých hrobech. Sbíral jsem kosti z márnic a potom začal skládat dohromady vlastního tvora.
Pitevní místnost a márnice zajišťovaly řadu lidských ostatků, které jsem potřeboval pro sestavení lidského těla.
(Shelleyová M. Frankenstein. Přel. S. Votavová. Grada: Praha, 2010, s. 18.)

Knihu Frankenstein vydalo nakladatelství Grada