Literární masochismus

Recenze

Vytvořeno 6. 12. 2010 1:00

Autor: Petr Měrka

Je jistě chvályhodné, že pražské nakladatelství Straky na vrbě pořádá literární soutěž, obzvláště ze sféry fantastiky, ale letošní kolo Žoldnéřů v plynulé návaznosti vzešlé z původních Drakobijců se dle mého soudu obzvlášť nevydařilo. Snad to bylo oparem slaboduchosti kolem hlav porotců a nebo prostě smutným faktem nízké kvality zaslaných příspěvků. Dle toho, jak je sestavena kniha samotná nesoucí podtitul Tango s upírem převzatým z povídky J. Rohlíka Sluneční kruh, předpokládám, že na vině jsou obě strany.

Už onen podtitul je zavádějící, ale to je ve finále jen dobře. Pouze ve zmíněném textu Rohlíka se vyskytuje v dnešní době tolik zprofanovaná tématika krvelačných monster s vyceněnými tesáky, jež nás čím dál častěji oslovují z filmového plátna a způsobují davové šílenství prostoduchých a snad i přímo mentálně narušených adolescentů. Rohlík ve své povídce poněkud přehnaně ceněné na 3. post celé sbírky působí coby suverénní autor, ale opravdu se jedná pouze o šálivý dojem.

Jako první se umístila L. Müllerová se svou Barocco, spíš než o žánr fantasy nám z toho vychází klasický pohádkový příběh, jehož motiv není nikterak originální, natožpak podnětný. Rozhodně ale stojí za zmínku autorčino až surreálné vizuálno a nepopiratelné magické poetično s melancholicky laděnou atmosférou tragiky.

Další následující texty jsou bohužel slabší a slabší. Ve Svíčce hasnoucího plamene od J. Poláčkové je skryta obrovská ambice, dravost a i náznak toho nadání. Povídka samotná přímo překypuje třaskavou dynamičností.

Doslova katastrofickou slátaninou je výpotek L. Lukačovičové Strom života oplývající téměř dokonalou nesrozumitelností obrazů a návaznosti fabulace, což je ostatně hlavní nedostatek valné většiny ve sbírce obsažených prací.
Převažuje zmatkovitá útržkovitost slévající se do jakési šmouhy a změti slov. Spousta zbytečných popisů, volba krkolomných jmen a názvů, naprosto neuchopitelná prostředí odehrávajících se dějů. Navíc jako by se jednalo jen o nějaké literární nedodělky bez jasné a do konce dotažené vize.

Mínění o presentovaných textech se nespraví ani u mladého autora J. Žlebka a jeho Dlouhého dne Sebastiana Tournetta. U něj však soudím, že se pilným úsilím postupem doby vyvine. Nedovolím si však odhadovat, kam a v co. Ale abych nebyl příliš odsuzující, tak tato povídka v sobě zahrnuje všechny potřebné atributy klasické fantasy a nepostrádá špetku jisté zajímavosti. Po technické stránce je však rozpačitá.

Text Vyvaruj se řeky od V. Mayerové nás také ohromí maximální mírou bezbřehého prosaického zoufalství, kdy jako čtenář jsem neměl dalek toho si rvát vlasy z hlavy a vousy z brady. A ptám se: PROČ?

Už o něco zdařilejší a hlavně literárně vyrovnanější byla povídka Z popela Jany Strnadové. Ale až teprve u D. Tučka a jeho Mezi psem a vlkem vzplál ve mně plamínek naděje, že celá sbírka není totálně ztracená a impotentní, co se talentu týče.

Je mi jasný, že mě čeká ještě něco horšího. Jinak by se Kyklop se mnou nepáral a rovnou mě nasekal do žrádla, jak to nejspíš udělal s nima. Nemůžu říct, že mě to nechává klidným – čekám na porážku v cihlovým chlívku tři na tři metry. Za tmy se bráním myšlenkám na smrt a div nezvracím strachy, ve dne spřádám plány na útěk a pomstu.
(Kol. autorů. Žoldnéři fantasie – Tango s upírem. Praha: Straky na Vrbě, 2010, s. 222.)

Ještě jednou zmíním komisi. Byl jsem šokován, že vůbec nejlepší a jediná opravdu hodnotná práce od T. Bandžucha Na každém z možných světů skončila na 9. z 10 možných míst. Po přečtení všech předchozích povídek právě tato působila jako balzám. A dovolím si tvrdit, že v osobě Bandžucha se ve fantasy, ale literatuře vůbec, máme na co těšit. Je to skutečný talent.
V jeho povídce se mísí psychika s metafyzikou. Hlavní postava tápe a hledá svoji duši v zapomnění vyrvanou zlou mocí, které se snad ani nelze bránit. Halucinace se mísí se snem. Vyprávění nás vtahuje do děje a hlavně je srozumitelná a „má hlavu a patu“.

Na desátém místě se umístila S. Rauschgoldová s Dnes naposled, která kromě uvedeného Bandžucha také převyšuje všechny porotou lépe hodnocené autory. Ve sbírce je zahrnuta hostující povídka M. Lince Stříbrná spravedlnost. Jde do jisté míry o historickou a řemeslně zvládnutou prózu, jež však nevybočuje z průměru podobných počinů od jiných spisovatelů. Prakticky nás ničím nepřekvapí a ani nám nic nedá.

Knihu Žoldnéři fantasie vydalo nakladatelství Straky na vrbě