Lolita – symbol vášně a hříchu

Recenze

Vytvořeno 6. 8. 2010 2:00

Autor: Hana Veselá

Obscénní, nevkusný, pornografický, odporný, šokující nebo také nudný… takové a podobně odmítavé reakce vyvolalo vydání dnes již klasického díla 20. století, Lolity, před 55 lety. Jeden z nejznámějších a nejvíce kontroverzních románů svého autora Vladimira Nabokova okamžitě proslavil. Čím vyvolala tak negativní reakce? Je stále její téma pro dnešního čtenáře tak pobuřující?

Hlavní postavou románu a také vypravěčem je Humbert Humbert, muž, který je hnán svým chtíčem po mladinkých dívenkách. Tyto mladičké dívenky nebo také „nymfičky“ ve věku kolem 12 let mají pro něj něco až nebezpečně smyslného a přitažlivého. Samotný název knihy a jméno hlavní hrdinky Lolity přešlo do běžného jazyka jako synonymum pro mladičkou a velmi eroticky a sexuálně přitažlivou dívenku. Příběh se prezentuje ve vícero stylech přes autobiografii, psychologickou studii kriminálníka a v neposlední řadě jako zpověď či obhajoba hrdinových činů, kterou Humbert píše ve vězení, kde čeká na svůj rozsudek. Kvůli své posedlosti vlastnit a kontrolovat mladou dívku Lolitu se dostane nakonec až do vězení, a to vlastně bezúspěšně, protože jediné, co se mu podařilo vlastnit během celé té doby, bylo pouze její tělo. „Myslím na zubry a anděly, na tajemství trvanlivých barviv, na prorocké sonety, na útočiště umění. A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.“ (str. 348)

V knize nejde tedy pouze o téma tělesného chtíče a znásilnění, ale o posedlost a hlavně vlastnictví jedné bytosti druhou. Nabokov se dokázal s tak těžkým tématem poprat a vytvořit nejen pouhé pornografické dílo, zdroj úniku a ukojení čtenáře, ale psychologické drama, které probádává skryté světy v člověku, kde se často můžou dostat do sporu vnější a vnitřní realita. Humbert se tak celou dobu snaží obhajovat svou neopětovanou lásku, i když nejde než o skrytý egoismus a sobectví z jeho strany.

Humbert začíná své vyprávění popisem vášnivé a nenaplněné lásky k dívce Annabel ve svých 13 letech. S Annabel prožil mladistvou letní lásku v idylickém prostředí pro takový příběh, a to u moře, na pláži pod letním sluncem. Na tento zážitek a hlavně na mladou dívenku nostalgicky vzpomíná a snad i zde může čtenář spatřit jeho posedlost mladými dívenkami, jakou byla Annabel.

Zbytek svého života celkem rychle přeskočí a pokračuje hlavním příběhem románu, který se začal odehrávat v momentě, kdy se nastěhoval jako podnájemník do domácnosti Charlotty Hazeové a její dcery Dolores. Ne že by se  mu tam tak líbilo, ale spatřil mladou dvanáctiletou Dolores opalovat se na trávníku. Lákavý obraz mladé dívky na trávníku vystavující se slunečním paprskům mu připomnělo jeho lásku z dětství, a rozhodne se proto, že zůstane. Od prvního okamžiku se pak snaží sblížit se s Dolores, které říká Dolly, Lo, Lola, a nebo také Lolita a o které napíše: „Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše.“ (str. 15) Už delší dobou vdova Charlotta se však do Humberta zamiluje, a když zjistí, že její dcera je její vlastní sokyní, snaží se ji dostat co nejdále od Humberta a pošle ji na celé léto do letního tábora pro mladé dívky. Ve stejný den vyzná svou lásku i Humbertovi. Toho Charlotta vůbec nepřitahuje, ale příjme její nabídku k sňatku, jen aby mohl zůstat poblíž Lolity. Charlottino zdánlivé štěstí však netrvá dlouho. Krátce po svatbě najde intimní erotický deník svého manžela, ze kterého se doví o Humbertově chtíči. Bohužel když jde Humberta udat policii, srazí ji při přechodu cesty auto a Humbert se tak stává Lolitiným poručníkem a má volné pole pro své záměry.

V krátké chvilce se z Humberta a Lolity stávají milenci a začne pro ně období putování po Americe z města do města, z motelu do motelu. Dívka nemá v podstatě kam jít a Humbert ji pomalu ničí svým chtíčem. Jednou však když se Humbert dostane do nemocnice, podaří se Lolitě utéct se svým novým milencem Quiltym, který vlastně není než obdobou Humberta. Quilty je dramaturg stejného stáří jako Humbert a jeho zájem o Lolitu je fyzický. Humbert se snaží Lolitu najít a začne opět putovat přes státy a města, ale bohužel bezvýsledně. Když už se vzdá naděje a přestane hledat, dostane od Lolity dopis, ve kterém ho informuje o své svatbě, těhotenství a ve kterém ho žádá o finanční pomoc. Dopis ho přivede na stopu, a tak se zase s Lolitou shledá. Jestli se z nich opět stanou milenci a proč se Humbert dostane do vězení, už nechávám k odhalení čtenáři samotnému.

Nabokov svým románem otevřel tabu, které bylo tolerováno, ale o kterém se jinak nemluvilo. Tím a samozřejmě i nepochopením románového podání dané situace, které není jednostranně pornografické, vyvolal u velkého publika pobouření. S postupem času se právě svým ztvárněním látky stal jedním ze základních děl světové literatury 20. století a s přibývajícími léty je i více ohodnocován a ceněn. Lolitu je tak možno doporučit každému vnímavému čtenáři neomezeného ducha.

Román Lolita vydalo nakladatelství Paseka