Utíkej, Tome, utíkej…

Recenze

Vytvořeno 31. 7. 2011 2:00

Autor: Lenka Krausová

Jak představit knížku, která se čte jedním dechem a téměř bez přestávky? Nad touto otázkou si lámu hlavu dobrých čtrnáct dní a dnes jsem si konečně řekla, že přemýšlení bylo dost a je potřeba přejít k činům…

Simon Kernick je velmi oblíbeným autorem thrillerů, u něhož platí známé „co dílo, to úspěšný bestseller“. Samozřejmě to nutně neznamená, že zrovna vám se bude kniha líbit, ale pokud patříte mezi čtenáře, kteří milují napětí, pro které se až tají dech, zaručuji vám, že Neúprosný je to pravé.

To květnové sobotní odpoledne se Thomas Meron věnuje svým dvěma dětem. Když zazvoní telefon, bezelstně jej zvedne v očekávání, že mu volá „kretén s opálením ze solárka“ aneb jeho nadřízený. Bohužel se krutě mýlí. Na druhé straně se ozve Tomův nejlepší kamarád Jack ze školy, kterého však neviděl několik let. Nechce si nezávazně pokecat, žádá o pomoc. Jeho dech je přerývaný, jako by utíkal. Po chvilce jsou slyšet zvuky zápasu a pak… Pak Jack vysloví šest slov obsahujících první řádky Tomovy adresy. Nastává nepříjemné rozhodování, co dál – zůstat doma, nebo naložit děti do auta, ukrýt je u tchyně a rozjet se za svou ženou do práce? Tom neváhá ani minutu a volí druhou alternativu. Vždyť se prostřednictvím telefonního sluchátka stal nepřímým svědkem přítelovy vraždy a s největší pravděpodobností jdou vrahové po něm! Od položení aparátu utíká čas nemilosrdnou rychlostí. Kdo by chtěl kdy hrát hru o vlastní život? Tom Meron se o ni neprosil, a přesto se zničehonic ocitl v nezáviděníhodné situaci. Jak má postupovat? Má se pokusit ukrýt, nebo se postavit svým pronásledovatelům čelem? Je vůbec nějaká naděje na přežití, když stojíte proti profesionálnímu zabijákovi?

Dech beroucí napínavý příběh, který vás nenechá ani na chvíli oddechnout a okamžitě vás vtáhne do děje, je rozdělen do „pouhých“ dvou dnů – soboty a neděle. Věřte, že hlavní hrdina nemá chvilku klidu a o tomto víkendu mu odpočinek nebude dopřán. Titul je tak neuvěřitelně čtivý, že jsem neměla šanci všimnout si jakýchkoliv chyb – ono by to nešlo tak jako tak, neboť to minimum překlepů je tak zanedbatelných, že ani nestojí za to se o nich zmiňovat.
Styl, jakým autor knihu napsal, je příjemně odlišný od většiny tištěných děl. Plynule totiž prostřídává ich a er formu, přičemž ich formou jsou vyprávěny útrapy Toma Merona a er formou pohledy na ostatní postavy, ať jsou více či méně důležité.

Celý útok proběhl takřka v naprostém tichu, ale stejně jsem přemýšlel, jestli jsem nebyl moc hlučný. Byli jsme jen pár metrů za zdí od Lenche, který držel mou ženu.
Pohlédl jsem na zbraň v mé ruce. Třásla se jen malinko. Podíval jsem se dolů na Homera Simpsona. Ten byl mimo. Položil jsem si prostou otázku: Co mám teď ksakru dělat?
A pak jsem uslyšel výstřel, zvuk tříštícího se skla a otázka byla zodpovězena.

Když Bolt vyšplhal na kopec, zastavil se a zaposlouchal, ale neslyšel nic jiného, než normální zvuky lesa: šustění listí, zpěv ptáků, vzdálené volání bažanta. Věděl, že je na správném místě. (str. 202)

Málem bych zapomněla… Upusťte od hledání záložky, Neúprosný má totiž tu výhodu, že disponuje praktickou látkovou. Ještě váháte…?

Knihu Neúprosný vydalo nakladatelství Mladá fronta