Nejlepší Kerouacův román

Recenze

Vytvořeno 12. 8. 2011 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Rok 2011 je svátkem pro všechny příznivce beatnické generace. V nakladatelství Argo totiž konečně vyšla nejobsáhlejší kniha Jacka Kerouaca Vize Codyho. Román, který vznikal zhruba ve stejné době jako kultovní kniha Na cestě, představuje ještě ucelenější a komplexnější pohled na život autora a lidí kolem něj.

Pro český trh knihu připravil překladatel a publicista Josef Rauvolf, jenž je v našem prostředí nejvíce spojován právě s prvními překlady Ginsberga, Burroughse či Kerouaca. Rauvolf vystudoval Filozofickou fakultu UK, byl redaktorem řady časopisů a dnes vyučuje na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Díky jeho práci máme nyní možnost udělat si zase o něco lepší představu o americkém literárním experimentu 50. let 20. století.

V širším povědomí není Vize Codyho tak známá jako Na cestě, a to hned z několika důvodů. Jednou z hlavních příčin je fakt, že není opředena takovými historkami jako tzv. bible beatníků, kterou údajně Kerouac napsal na roli papíru za tři týdny. Přitom Vize Codyho vznikla za stejných okolností jako Na cestě. Autor využíval techniku skicování („sketches“), díky níž si načrtával každodenní situace a výjevy, se kterými se setkával. Byla to stejná metoda přípravy, jakou užívají malíři, když je něco na ulici zaujme. Kerouac si akorát zapisoval své aktuální myšlenky a popisoval situace, které mu je navodily. Z několika popsaných bloků sestavil román Na cestě. Z ostatních vznikla kniha Vize Codyho.

Na první pohled by mohl čtenář usoudit, že jde o dvě dost podobné knihy. Navíc obě díla mají stejného hrdinu – Neala Cassadyho, který má v nově přeloženém románu jméno Cody a v knize Na cestě zase jméno Dean Moriarty. Tematika i zpracování se mohou zprvu jevit stejně, ale nově přeložený román Jacka Kerouaca je přesto považován za jeho nejlepší knihu. Jde totiž o jeho nevázanost při psaní Vize Codyho. Píše bez autocenzury, popisuje vše podrobněji, uceleněji, a přesto si dokáže udržet volný tok myšlení, který na čtenáře valí nové pocity, informace, úvahy, nálady. Dlouhá souvětí zaznamenávají zkrátka vše, o čem Kerouac přemýšlí.

Při čtení Vize Codyho sice čtenář, obeznámený s Kerouacovou tvorbou, narazí na situace, které se opakují i v románu Na cestě, ale na šesti set stránkách čerstvě přeloženého románu začnou vyplouvat nové souvislosti. Milovníci beat generation se zde navíc dočtou o řadě situací a zážitků spojených s počátky přátelství Neala Cassadyho, Allena Ginsberga či Williama S. Burroughse s Kerouacem. 

Neexistuje způsob, jak se vyhnout záhadám. Jako třeba lidi, co se usmívají, když vchází do samoobslužných restaurací a sedají si ke stolu, ale při odchodu, když se jejich židle s drhnutím v unisonu odsouvají od stolu, berou si kabáty a tak podobně, dělají mrzuté obličeje (ve všech ta samá míra napůl otrávenosti, je to zvláštní nevrlost, rozčarování z toho, že příslib prvního momentu, plného úsměvů, se nenaplnil, a pokud ano, tak neměl dlouhého trvání a brzy pohasl) – a během tohoto krátkého života, který má tu samou slepou povahu jako orgasmus, se těm jejich duším děje naprosto vše – tohle je ta PŘÍLEŽITOST – vrcholek souhrnu možného v lidských vztazích – trvá vteřinu – chvějivé zvěstování běží – přeci jenom to není ještě taková mystika, ale láska, sympatie v jediném okamžiku.

Knihu Vize Codyho vydalo nakladatelství Argo