Pojďte se mnou hledat ráj

Recenze

Vytvořeno 24. 7. 2010 2:00

Autor: Hana Veselá

Kdo by nechtěl žít v ráji? Ale co vlastně takový ráj je? Nějaké konkrétní místo, nebo doba či určití lidé? Každý ho hledáme, otázkou zůstává zda úspěšně či neúspěšně. Podle jedné dětské hry se ráj nachází vždycky až za rohem. A o jaké dětské hře mluvím? Přečtěte si román Ráj je až za rohem a dovíte se nejen, o jakou hru jde, ale kde snad můžeme ráj hledat.

Mario Vargas Llosa píše romány propracované svou mistrovskou rukou, které nenudí, i když by mě třeba jejich téma jindy nijak nezaujalo, jako v případě románu Zlobivá holka, a proto jsem se rozhodla vzít si na léto k vodě jeden z jeho dalších románů, Ráj je až za rohem.

Hlavními postavami je Paul a Flora a jak čtenář pokračuje v četbě, uvědomí si, že jde o malíře Paula Gaugina a jeho babičku Floru Tristánovou. V každé kapitole se střídavě odvíjí jejich životy a také vzpomínky. Dvě osoby, které se nikdy ani nesetkali, protože Flora zemřela několik let před Paulovým narozením, muž a žena, babička a její vnuk, a přitom tolik odlišností, které každého čtenáře překvapí a zaujme. Pod povrchem však můžeme snadno nalézt nejeden společný ideál a touhu. Tou první bude hlavně najít nebo vytvořit ráj na zemi. Oba dva se chtějí osvobodit od měšťanství a jeho rádoby pohodlí, a odhodlaně šli za svým cílem i za cenu života. Paul hledá ráj na ostrovech v Tichomoří, na Tahiti a na Markézách, v zemích, kde ještě život a kultura nejsou zničeny evropskou civilizací. Místo, které by představovalo jeho estetické přesvědčení:

„Hodinu spolu rozmlouvali. Náhle jsi sám sebe slyšel, jak Dánovi říkáš, že pro tebe jsou počitky důležitější než myšlenky. Kde se v tobě vzala takováhle teorie? Přišel jsi na ni během toho hovoru. V malířství se má projevit lidská bytost ve své celistvosti: musí tam být její inteligence, řemeslná zručnost, vzdělání, ale také to, v co věří, její pudy, tužby a nenávisti. „Jako je tomu u divochů.““ (str. 315)

Západní svět a umění podle něj upadly, „(…) protože se odstřihlo od celistvosti bytí, která se projevuje v primitivních kulturách. V nich umění, které se nedá oddělit od náboženství, je součástí každodenního života, jejž představují jídlo, zpěv a milování.“ (str. 315)

Jeho babička je také revolucionářka ale v docela jiném duchu. Bojuje za práva dělníků a hlavně žen, po svých vlastních zkušenostech z manželství a všem, co ve světě viděla.

Llosa se pustil do románové biografie dvou osob natolik složitých a komplexních, že by si každý zasloužil svou vlastní knihu, čehož ale nakonec ani tolik nelitujeme, protože dochází k zajímavým paralelám v životě obou postav, revolucionářského malíře a revolucinářské ženy. Zároveň však musím uznat, že stálé přebíhání od jedné postavy k druhé, může narušovat plynulou četbu a vyžaduje to po čtenáři větší pozornost.

Autor použil oblíbený styl vnitřních zpovědí a monologů, který se prolíná popisem vzpomínek a současného života. Llosa tak odhaluje jejich vnitřní život a pohnutky jednání. A na druhé straně přibližuje čtenáři jejich doby s ostrým realismem, který zejména v případě Flory a jejich zážitků z nevěstinců, bídného života dělníků či prostituujících dětí dokáže čtenáře usadit hluboko do křesla. Další šokující strana knihy přestavuje Paulův zejména pak na svou dobu ojedinělý vztah k sexualitě a její proklamované volnosti. Ta je pro něj umělecký důležitá, protože jak se dovídáme, je to „ten malíř, který tvoří svým pyjem“. Svým způsobem můžeme konstatovat, že uvolněné mravy má i jeho babička, po té co se dovídáme o jejím milostném vztahu s ženou Olympií.

Llosa svého čtenáře rozhodně nezklame, i když ani nijak zvlášť nepřekvapí. Po vykreslení jasných charakteristik obou hrdinů nedojde k žádným velkým změnám a vývoji postav v jejich názorech a smýšlení, i když se dovídáme o různých peripetiích z jejich životů. Přesto můžu román vřele doporučit každému, kdo se chce něco o slavném malíři a jeho babičce něco nového dozvědět, a také tomu, kdo chce trochu i zasnít a hledá svůj ráj.

A o jakou dětskou hru se vlastně jedná. Jmenuje se Ráj. Děti se postaví do kruhu a jedno, které je obchází, hledá ráj. Ale nenajde jej, protože ráj je až za rohem. A co si myslíte, našli ho naši dva hrdinové?