Mladé a náruživé pohlaví

Recenze

Vytvořeno 1. 9. 2010 2:00

Autor: Petr Měrka

Do světa Volemana 4 od mladého českého autora Jiřího Gruse (*1978) nás vítá expresivně vykulený obličej svůdné Marie – Volemanovy družky. Už jenom samotná obálka je skvostná precizním provedením kresby znázorňující úder bytelným dřevěným kladivem do obličeje lotra, který si takový atak přirozeně zaslouží!

Černobílý comics nepostrádá švih ani dynamiku, která je téměř hektická a výrazně staví na hyperbolické lince s lehkým nádechem karikaturistické zkratky. Text je okořeněn vulgarismy, jež jsou příjemným doplňkem černého a místy až šibeničního humoru. Slabší povahy snad odradí a donutí až ke zvracení vnitřností, ale kultivovaný a v kultuře sběhnutý čtenář s mírou adekvátního nadhledu právě tyhlety jemné nuance břitkého vtipu ocení a bude je spíš považovat za intelektovou delikatesu.

Je nutné si uvědomit jeden základní rozdíl. A tím je ono podstatné, že: sprostá nejsou slova, ale vždy jen lidé. Úzkoprsí, s výraznou mírou netolerance. Zapšklí, zakrnělí a veskrze průměrní. Bez vlastního názoru a přítomnosti jakékoli sebereflexe.

Voleman 4 není v žádném ohledu sterilní záležitostí, jíž se tolik honosí klasická literatura, která na vykastrovanosti vyloženě bazíruje. Příběhu dominuje laskavé brutální násilí, jež přispívá k celkové gradaci téměř až horečnatého děje a dodává jen další osvěžující rozměr svébytné a originální komice.

Hlavní postava Voleman je spíše smolař a ňouma bez koulí, kterému na jeho trenýrkách schází už jen skvrny od moči. Další nepřehlédnutelnou proprietou jsou ponožky, z nichž se snad line pofidérní odér zatuchlé plísně mezi prsty nohou a tenisky pořízené i s balíčkem čínského heroinu ve Vietnamské tržnici, přičemž vše podtrhuje neodmyslitelná kšiltovka možná poukazující na výrazně hypotetické rozumové schopnosti. Voleman je tedy ideálním ztvárněním hrdiny moderní doby. A co je moderní, to je vždy současné.

Marie, další podstatná postava příběhu, je psychicky nevyrovnaná, téměř až labilní, svůdně půvabná žena bezohledně lačnící po finanční jistotě, nezkrotných projevech citu a nespoutané sexuální vášni. De facto se jedná o iracionální idealistickou hysterku s naprosto úchvatně krásnýma velkýma očima, kvůli nimž by se do ní nejeden muž bláznivě zamiloval.

Celý sešit je protkán bizarními postavičkami deviantních úchylů, jejichž vzezření přetéká mrzce zvrácenou perverzitou. Kontinuitě obsahu je tu a tam na překážku občasná zmatenost a nepřehlednost. Styl vyprávění je tripoidní. Jednotlivé scény jsou výrazně psychotické. Zápletka s nádechem tajemna probouzí zvědavost o to víc, že jsou do ní infiltrovány i mocnosti nadpřirozené – potažmo božského charakteru. Atmosféra je třeskutě výbušná a jako by ovlivněná prolínáním snu se skutečností. Žánrově se zde mísí hned několik prvků. A to sice sci-fi a fantasy, avšak vše na podkladě reality jako takové.

V comicsu je budoucnost. Hlavně v dobrém comicsu. A Voleman 4 od Gruse jistě mezi takové patří. Jediné, co mě opět odradí, je cena ve vztahu k rozsahu cca 60 stran. Nejraději bych zakřičel třikrát FUJ! na adresu peněz. Comics je literatura, která je atraktivní a pro dnešní hyperaktivní dobu se dokonale hodící. Už jenom kvůli všudypřítomnému a ustavičnému spěchu, z něhož pramení tolik nepříjemný a zdraví škodlivý stres.

„Zorné, vykoušu ti kosti z těla!! Pomstím se ti tak krutě, že budeš litovat a prosit o smilování!“
Tolik Láďa, milenec podivného hybridu – křížence ženského a rostlinného druhu.
(Grus, J. Voleman 4. Labyrint, Praha, 2009, s. 37)

Komiks Voleman 4 vydalo nakladatelství Labyrint