Vladimír Páral – Země žen

Kniha českého spisovatele Vladimíra Párala Země žen vychází v roce 1987. V kostce řečeno se jedná o antiutopistický román, který zachycuje mechanismus a rozpad nepřirozeného sociálního systému, kde jsou muži drženi v převýchovných táborech a za pomoci represivních prostředků policejního státu od základů tvrdě vedeni k lásce k domácím pracím a k úctě k ženám, kterým mají oddaně sloužit.

Název díla
Již samotným názvem nás Páral vtahuje do svého světa, avšak tento může ve čtenáři, který se doposud neseznámil s daným textem, vyvolávat poněkud jiné asociace, než jaká je románová skutečnost. Rozhodně se totiž nejedná o lechtivý příběh sukničkáře Snaporaze z Felliniho Města žen. Páral si pro čtenáře – muže – připravil něco mnohem masochističtějšího, vytvořil zemi, totalitní matriarchát, ve kterém je vše podřízeno kultu ženy. Muži, kteří vlastní sobeckostí přišli o možnost vládnout, se stali pouhými otroky, převychovávanými, jejichž „hrdost“ je zdecimována drilem domácích prací.

Kompozice
Celý román je rozdělen do čtyř svazků, a sice O mužích; O ženách; O lásce; O touze, hledání pravdy a naději. Jednotlivé svazky jsou děleny na další kapitoly. V prvních dvou svazcích nám jsou představeny některé postavy, které vystupují v románu v celém jeho rozsahu. Každá postava promlouvá ich-formou, tedy ze svého subjektivního pohledu, který je často prokládán er-formou spisovatele. Seznamujeme se s konkrétními pohledy mužů a žen na popisovaný svět. Každá postava je charakteristická svým vystupováním a poznáváme její myšlenky a názory, ačkoliv jsou jinak postavy popisovány velice stroze. Autor nechává zcela na čtenářově fantazii, jak si je představuje. Na první pohled se může zdát, že zde zcela chybí jak vnější, tak vnitřní charakteristika. S tímto však nelze zcela souhlasit, neboť určité informace o vlastnostech a znacích jednajících postav se čtenář dozvídá ústy ostatních postav (např. manželky myslící na svého muže…). I z těchto kusých informací je čtenář s to si jednotlivé postavy zařadit.

Postavy
Páral redukuje postavy na omezený počet osobitých typů, jež jsou zbaveny psychologie a možnosti hlubší sebereflexe.

Z jednotlivých postav významným způsobem vystupuje PV (převychovávaný) Bolek Branský a podporučice Renata Sahulová. Oba dva tito mladí lidé se do sebe zamilují navzdory systému, který je nastaven jako citové vakuum, jako neúrodná půda pro jakékoliv semínko lidskosti. Oba brzy vnitřně přestanou žít v duchu prázdného řádu Ženské ligy. Z mladého, naivního „horlivce“ se stává myslící muž, který si začne uvědomovat bezvýchodnost a přitom slabost vězení, v kterém je násilím držen (systém převýchovy). Bolkovu naivitu skvěle vykresluje následující ukázka, ve které Bolek radostně a spontánně komentuje úspěšné složení zkoušky "... ale hlavně jsem teď už řádnej a všeobecně uznanej mužskej… No není život úplně fantasticky vynikající a nádhernej?!" Totéž co Bolek si uvědomuje i podporučice Renata Sahulová líčená make-upem značky Vzorná a Upjatá, která žila dle zásad ligy snad i ve spaní. Přestává koukat na svět očima nadřazené bytosti, nýbrž milující dívky. Uvědomuje si nesmyslnost celé této šaškárny.

Další postavou, která však ve čtenáři vyvolá spíše lítostivé myšlenky, je majorka Zuzana Premingerová. Bydlí ve stejném bytě, v jakém se schází Bolek s Renatou. Je to mladá, pyšná dívka, pro kterou byli muži vždycky jenom rohožkou pod boty. Fyzicky touží po Bolku Branském a chce ho mít jenom pro sebe, ale jak sama svým jednáním prozrazuje, nemá zdaleka představu o tom, co je to opravdový cit. Naivně si myslí, že je to něco, co lze získat rozkazem či pouhým fyzickým splynutím. Nedokáže se vyrovnat s tím, že po ní Bolek netouží, byť se považuje za mnohem hezčí, než je Renata.

Dalšími postavami rozvíjejícími děj jsou Pavel Novák a jeho žena Eva. Manželský pár rozdělený Opravdovým pořádkem. Poskytují útočiště Bolkovi a Renatě. Při jejich setkání dochází k retrospektivnímu popisu života za nelidského systému MAXIM.

Fabule
Ocitáme se ve městě Labsko, které lze považovat jako aluzi na Ústí nad Labem, město, v němž Páral delší dobu pobýval. Děj je po celou dobu zasazen právě do tohoto města, které je rozděleno na dva tábory. Mužský, kárný tábor „šedých myšek“, neboť charakteristickou barvou jejich pracovně-trestaneckých mundúrů je šedá, a ženský pořádek a harmonie, které charakterizuje modrá barva. Podobné kastování společnosti podle barev lze nalézt také v románu Milenci a vrazi (1969), ve kterém jsou postavy rozdělené na červené a modré. I v tomto případě jsou modří nadřazenější nad červenými stejně jako v Zemi žen nad šedými.

Po kruté nadvládě mužů (období militarismu, domácího násilí, nelidského systému MAXIM – alespoň jak to Páral ústy mnoha žen popisuje) nastupuje za pomoci vesmírných bytostí AOA vláda žen. Ta je nazývána jako Opravdový pořádek. Muži jsou degradováni na pouhou pracovní sílu, která si pod tlakem represivních prostředků nechává „vymývat mozek“ dogmaty o nutnosti zvládat všechny domácí práce a o správném chování k ženě. Výsledkem této zhoubné převýchovy je úplné potlačení svobodné vůle a vůbec potřeby jednat dle vlastního svědomí, takže se z mužů stávají tupé ovce vláčené v systémovém bahně. Za charakterově nejhorší lze považovat ty muže, kteří z vlastního pohodlí kolaborují se ženami a pomáhají jim na kolena srážet to mužské, ješitné JÁ.

Postupně poznáváme, že některým ženám v ženské vládě města Labska se přestává líbit současný stav a chtějí se vrátit zpět ke klasickému uspořádání rodinného života, tak jak na něj byly zvyklé, i za ztrátu některých materialistických výhod, které jim jejich nová role přináší. Naráží na sebe dvě strany, a sice Marie Žitná s Annou Antonínovou (holubice), které jsou pro zmírnění „utrpení“ páchaných na mužích, a Irena Galová se Zuzanou Premingerovou (jestřábi neboli Amazonky), radikální lesbický pár, který muže ke svému životu nepotřebuje a nikdy potřebovat nebude. Na pozadí těchto dvou sil, které se navzájem odpuzují a bojují proti sobě, se postupně rozvíjí láska mezi podporučicí Renatou Sahulovou a čerstvě uznaným PV Bolkem Branským. Bolek Renatě imponoval velkou snahou úspěšně splnit zkoušky a mnoha dalšími věcmi (hrou na klavír; četbou digestované literatury, kterou si od ní půjčoval; zápalem pro splnění jakéhokoliv úkolu…). Ze všech sil se snažila tomuto novému pocitu bránit, ale srdci poručit nedokázala. Bolek k ní postupně začal cítit totéž.

Každý PV měl právo po dvou týdnech vzorného chování na návštěvu u nejbližších příbuzných. Protože Bolek o rodiče přišel, neměl ani možnost kohokoliv navštěvovat. Pro Renatu znající řád nazpaměť nebyl problém nalézt řešení, a tak se Bolek zanedlouho dostává pod jejím vedením ven z mužského sektoru. Střechu nad hlavou jim poskytne rodina Nováková, která bydlí v dvojbytu s rodinou Premingerovou (otec/manžel Marcel, matka/manželka Olivie, dcera Zuzana). I v budoucnu je pro náš mladý pár byt Novákových útočištěm, ve kterém mohou žít jen jeden pro druhého. Právě prostřednictvím rodiny Novákových a jejich večerních rozhovorů s Bolkem a Renatou se retrospektivně dozvídáme podrobnosti o „nelidském“ systému MAXIM, tak jak je nám celou dobu v kusých náznacích představován. Tento systém zpočátku nevinně navádí muže k rozvíjení svých vlastních zájmů, v samotném závěru je však zrazuje od manželek a dětí. Většina mužů v něm viděla spásu, která je vytrhla ze stereotypu všedních dnů. Mužům, kteří mu podlehli, vyhovoval pocit svobody a nezávislosti, který jim MAXIM nabízel. Došlo to dokonce tak daleko, že mohli věnovat své zábavě a svému rozvoji tři dny v týdnu, zatímco ženy si samy musely poradit s dětmi.

Pomyslné mraky se začnou objevovat na obloze ve chvíli, když si Bolka začne všímat majorka Zuzana Premingerová. Tato rozmazlená dívka přivyknutá pocitu, že může mít vše, co si umane, sdílí se svou matkou vedlejší byt, který je propojen s bytem rodiny Pavla Nováka. A právě ona, která doposud poznala jen lesbický vztah k Ireně Galové, si usmyslí, že Bolek bude jenom její. Díky moci, kterou třímá ve svých rukou, pro ni není vůbec žádný problém nechat Bolka převelet na městský štáb ligy a udělat z něj svého osobního sekretáře. S Bolkem to však ani nehne, dávno již opustil kuklu naivního chlapce, jenom se do něj stále stylizuje, přitom ví přesně, o co Zuzaně jde. Rozhodně netouží přistoupit na její hru. Zuzana bezradná a zklamaná neočekávaným nezájmem Bolka se rozhodne, že od něj násilím odtrhne jeho Renatku. Netrvá dlouho a Renata je za obtýdenní nedovolené propouštění Bolka odsouzena k  pobytu na Farmě, což je tábor s nejpřísnějším režimem. To se stává v době, kdy je Bolek v samovazbě za odcizenou whisky a uherský salám, jejichž krádeží se snažil vyhnout Zuzaniným „okatým“ návrhům. V samotném závěru je však Bolek také poslán na Farmu, což zavinila zhrzená a pošlapaná milenka Zuzany, Irena Galová, kterou Zuzana kvůli Bolkovi zavrhla.

Předposlední kapitola je jakoby vytržená z kontextu. Objevuje se zde postava Anny Antonínové a Marie Žitné. Holubice, které s rozepjatými křídly letí vstříc obrovskému černému mraku (vidina „nových zítřků“). Souvislost s tímto jejich letem nacházíme v části poslední kapitoly. Umožní mladým párům poznat kouzlo upřímné lásky - takové, kterou poznal i Bolek s Renatou.

Poslední kapitola je opravdu zlomová. Dochází k celkové přeměně Zuzany Premingerové. Kapitolu po kapitole si „rozmazlená dcerka bohatých rodičů“ uvědomuje, že nemůže mít hned všechno, co si člověk jednostranně, proti cizí vůli, vysní. Ačkoliv to vypadá zpočátku neskutečně, stává se z ní pokorná, milující bytost, jež si je vědoma všech příkoří, která Bolkovi způsobila. Nejeden mužský čtenář si jistě zhluboka vydechne ve chvíli, kdy se majorka Premingerová na důkaz své vnitřní proměny pevně rozhodne sepsat rozkaz k rozpuštění mužského sektoru, což by znamenalo návrat převychovávaných do svých domovů, k ženám a dětem.

Události posledních dnů jsou zajisté spojeny s obrovským černým mrakem a náhlým prudkým ochlazením, které většině převychovávaným a jejich ženám připomíná situaci před Opravdovým pořádkem, kdy pro nesplnění ultimáta vydaného vesmírnými bytostmi AOA byla odpálena první nukleární série. Následný výbuch spustil vlnu klimatického šoku, který se navenek tvářil podobně jako tento obrovský černý mrak, který se v tuto chvíli rozprostřel nad Labskem. Začátek a konec románu je tak zarámovaný fenoménem obrovského černého mraku a prudkého ochlazení.

Hlavní téma a motivy
Krize mezilidských vztahů, soužití muže a ženy, citová vyprahlost. Odpor k popisované totalitě, touha po svobodě a individualitě. Silný je zde motiv lásky jako osvobozující pocit, který dokáže člověka změnit od základu.

Častými výrazovými prostředky Vladimíra Párala jsou v Zemi žen používání zkratek (PV, OP…), (závorek s upřesněním popisovaného), slov nebo skupin slov psaných kurzívou.

Země žen je kniha, ze které vás bude mrazit, jakkoli je psána s nadsázkou Páralovi vlastní.


Čtěte také:

Vladimír Páral a jeho Soukromá vichřice