Krása a víra, to nejde k sobě

Recenze

Vytvořeno 12. 9. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Historický román Zapomenutý pergamen od Philippa Vandenberga čtenáře provádí od středověké vesnice přes město a šenk až do klášterní knihovny. Tak alespoň vypadá cesta neohrožené Afry, děvečky u fojta Melchiora z Rabensteinu.

V okamžiku, kdy ji její pán znásilní, si vzpomene na skříňku, kterou dostala od svého otce. Prý ji má otevřít, až jí bude nejhůř. Rozhodne se ještě devět měsíců zůstat na statku a pak beze stopy zmizí.
Zapomenutý pergamen, který Afra našla ve skříňce po otci, je hlavní motiv celého příběhu. Je napsán neviditelným inkoustem, a než se ho povede rozluštit, Afra zažije mnoho životu nebezpečných dobrodružství.

Základní motiv knihy – hledání někoho, kdo dokáže vyrobit lektvar, po kterém by byl pergamen čitelný – vypadá originálně a zajímavě. Vandenberg si však pohoršil v okamžiku, kdy je hlavní postava románu neustále na útěku. Jednou proto, aby získala ukradený pergamen zpět, a podruhé, aby ho dostala do bezpečí dřív, než ji pronásledovatelé zabijí.

Výborná zápletka se tedy nakonec vyskytuje jenom v prologu a epilogu. Tady autor vypráví o potulném kazateli, jenž netuší, kdo jsou jeho rodiče, a nakonec umírá před kostelem. Nikdo nezná jeho minulost, nikdo ho nehledá, nikomu nechybí. Neobjevuje se nikde jinde než na začátku a konci knihy. Jde o jednu z tajemných postav příběhu, i když záhad stále přibývá.

Zatímco se autorovi moc nepovedla hlavní zápletka (Afra je buď na útěku, nebo na cestách), pohrál si s drobnými příhodami, které se jí během putování staly. Krásně jsou tu vidět mezikulturní rozdíly. Zatímco v jižní Evropě, odkud pochází jeden z Afřiných idolů, znamenají žluté šaty vysoké společenské postavení, ve střední Evropě byly jejich nositelkami prostitutky. To však Afra, žijící na statku daleko od jakékoli civilizace, nemůže tušit, a když si oděv téhle „ušlechtilé“ barvy vezme do šenku, kde si přivydělává, má pocit, jako by se minulost opakovala. Naštěstí však včas zasáhl hostinský.

Autor uplatnil netradiční nápady při popisování lstí, kterými se Afra snaží dostat do mužského kláštera. V převlečení za mladého knihkupce se jí to nakonec povede. Bohužel si zachovala některé ženské způsoby, takže řeholníci brzy pojmou podezření. Svůj pravý původ a důvod návštěvy polorozbořeného kláštera prozradila jen jednomu z řeholníků, věnujícímu se ve sklepení alchymii. Jen on jí může pomoci.

Ačkoli jde o historický román, mnoho narážek a pravd, se kterými autor pracuje, se dá aplikovat i na dnešní dobu: není dobré věřit ostatním a nikdy nikomu neříkej o svých pravých záměrech, mohly by být použity proti tobě…

Ukázka z knihy:

„Dělej, jak rozumíš,“ zatvářil se mlynář uraženě a zmizel uvnitř domu, aby se dál věnoval své práci.
Tučná mlynářka omluvně pokrčila rameny. „Je to dobrý, zbožný muž,“ opakovala a své tvrzení podtrhla mohutným pokyvováním hlavy. „A ty? Jak se vlastně jmenuješ?“
„Afra,“ odpověděla dívka.
„A jak to máš se zbožností?“
„Se zbožností?“ opakovala rozpačitě Afra. Nijak valně. To musela přiznat. Hádala se s Bohem od chvíle, kdy si s ní život tak ošklivě zahrál. Po celý život se ničím neprovinila, dbala na příkazy církve, i sebemenší prohřešek na sebe ve zpovědi prozradila a kála se. Proč na ni Bůh seslal tolik neštěstí?

(Philipp Vandenberg: Zapomenutý pergamen, Knižní klub, 2006, s. 21.)