Farářova krev není svatá

Recenze

Vytvořeno 21. 9. 2011 2:00

Autor: Lenka Krausová

Åsa Larsson. Švédské jméno, které je v severní zemi velmi oblíbené. Ne díky daňovému poradenství, toto povolání pověsila známá spisovatelka na hřebík a já jí za to blahořečím. Dala totiž průchod svému talentu a pustila se do psaní detektivních románů. Ten první – Sluneční bouře – byl oceněn nejlepším debutovým kriminálním románem. O něm však mluvit nebudu. V oku mého hledáčku zůstala Prolitá krev…

Prolitá krev je v pořadí druhou detektivkou, ovšem s thrillerovou příměsí, kterou Åsa Larsson vydala. Její kvalitu dokazuje oprávněně získaná Cena za nejlepší švédský kriminální román. Zároveň se jedná o druhý díl série o ženě jménem Rebecka Martinssonová (ačkoliv mi koncovka -ová nejde přese rty, rozhodla jsem se pro její zachování vzhledem k českému překladu). Události, které tehdy Rebecku potkaly, jsou velmi často zmiňovány, a ačkoliv postupným otáčením stránek čtenář pochopí, co se v prvním díle stalo, stále bude mít pocit, jako by mu něco uniklo. Z tohoto důvodu je určitě lepší seznámit se s obsahem Sluneční bouře. Já jsem sice tuto možnost neměla (při začtení se jsem neměla nejmenší tušení, že jde o navazující příběh), ale i přesto mě Prolitá krev naprosto pohltila.

Je pátek 21. června. Neznámý odhaluje své pohnutky, jež ho postupně – skoro až proti jeho vůli – dovedou k vraždě. Ten samý den nalezne kostelnice Pia Svonniová farářku Mildred Nilssonovou. Bohužel si s ní již nikdy nepopovídá. Visí totiž před varhanními píšťalami v jukkasjärvském kostele zřízená tak, že přežití by byl hotový zázrak. Kdo mohl něco tak příšerného provést? Policie nemá ani po téměř třech měsících jasno. Inspektor Sven-Erik Stålnacke při jízdě autem v duchu prochází veškeré vyšetřovací postupy. Připouští, že nepohnout se z místa by stálo trpělivost každého, natožpak prokurátora, s kterým má schůzku. Na té se dozví, že prokurátor přesvědčil Stålnackovu nadřízenou, aby se vrátila na půl úvazku z mateřské a s případem jim pomohla. Že by se konečně do případu vneslo více světla?
Možná si říkáte, že má jít především o výše zmíněnou Rebecku Martinssonovou. Její postava se v příběhu objevuje poměrně brzy v momentě, kdy se účastní firemní akce, z které nakonec rozzlobeně odejde, respektive odvesluje. Všechny zajímá jen jedna věc – jaké to je zabít? Všichni se k tehdejší události vracejí, všichni se na to ptají. Přijme proto nabídku jednoho z nadřízených odjet s ním do Jukkasjärvi. V zastoupení advokátní kanceláře zde mají schůzku s církevními hodnostáři. Jakou spojitost má advokacie, Rebecka a případ zavražděné farářky? To se dozvíte jedině z řádků natištěných na tři sta padesáti stránkách.

Pro své dílo autorka použila styl klasické er formy. Jen začátek knihy, při myšlenkovém pochodu vraha, je dej vyprávěn ich formou, což beru ryze pozitivně. Titul je rozdělen podle dat; začíná 21. června, v den vraždy, a pokračuje prvním zářím. Příjemným zpestřením jsou kapitoly označené Žlutonožka. Přinášejí odlehčení v podobě vlčice a jejího života ve smečce i mimo ni. Žlutonožka je, jak sami zjistíte, významnou součástí děje a jako bonus se navíc nenásilně dozvíte něco málo o životě vlků.

Jsem přesvědčena, že kvalitních děl z pera této švédské autorky bude přibývat a čeští čtenáři se překladů dočkají v co možná nejkratším čase.

Ukázka z knihy:

Už jsem u ní. Dívá se jako uhranutá na páčidlo, a proto ji první rána trefí přímo do spánku. Kleknu si k ní a přiložím jí tvář k ústům. Cítím teplý dech na kůži. Ještě nemá dost. Pes se vyřítí jako smyslů zbavený a vrhá se na všechno, co mu stojí v cestě. Drápy rozdírají v zemi hluboké rány. Zuřím. Vběhnu do divoké krajiny šílenství.
Jako utržený ze řetězu.
(Åsa Larsson: Prolitá krev. Brno: Host 211, s. 10.)

Knihu Prolitá krev vydalo nakladatelství Host