Za hranice s vrahem v patách

Recenze

Vytvořeno 28. 9. 2011 2:00

Autor: Lenka Krausová

Je mi ctí vám představit čtvrtý – a zároveň bohužel poslední – díl detektivní historické tetralogie autorky Ariany Franklin. Vrahově modlitbě předcházely tituly Vykladačka smrti, Labyrintem smrti a Relikvie mrtvých. Všechno velmi úspěšné bestsellery nejen v zemi svého původu (tedy v Anglii), ale také za hranicemi a samozřejmě rovněž v České republice. Není důvod pochybovat, že by se obliby nedočkal i závěrečný svazek.

Pochopitelně i Vrahova modlitba má v sérii svou vlastní barvu. Tentokrát jde o odstín tmavé zeleně s červeně vyobrazeným názvem, nad kterým je vyrytý kruh s kamennou hlavou, z níž vyrůstají mohutné beraní rohy.

Autorka nás opět zavede do doby 12. století, kdy je králem Jindřich Plantagenet. Pokud některého ze čtenářů zajímá rodokmen králových předků, je mu tento k dispozici před započetím vyprávění na levém listě dvojstrany. Na pravé části se nachází mnohem zajímavější obraz – mapka „Vrahova putování“, do které během čtení dozajista několikrát zabrousíte.
Už na samém konci první kapitoly se seznámíte s vrahem, který má spadeno na hlavní hrdinku, lékařku a znalkyni mrtvých, Adélii. Ta pobývá v Anglii již sedm dlouhých let společně se svým osobním strážcem Arabem Mansurem a také Gyltou, ženou, jež nedá na své dva přátele dopustit od té doby, co se s nimi při jejich příchodu do země seznámila. Nechybí postava Rowleyho, biskupa a tajného milence Adélie v jednom. Jakmile se Rowley dozví o hrozícím nebezpečí, donutí svou milou na králův příkaz k odcestování. Záminkou je doprovod princezny Johany do Palerma, kde se má ve svých deseti letech provdat za tamního krále. Skutečný důvod pro výpravu není Adélii prozrazen, a navíc aby se ze Sicilského království, odkud pochází, vrátila, přesídlí Jindřich její šestiletou dceru na královský dvůr s úmyslem nechat si ji jako pojistku. Když se o několik dní později vznešený průvod vydá na nelehkou a značně dlouhou cestu, má mezi sebou nespokojenou členku, na niž ostatní cestující pohlíží skrze prsty, a jeden jí dokonce usiluje o život velmi rafinovaným způsobem.

Abych se přiznala, v průběhu čtení mě hlavní hrdinka začala silně iritovat. Mohl za to fakt, že po zjištění, že je terčem neznámého vraha, odmítala něco takového přijmout. Pro veškeré usvědčující okolnosti měla své vlastní přesvědčení a názory ostatních tvrdošíjně odmítala. Tím si získala moji nelibost až do úplného konce příběhu, k němuž se dostanete neskutečně rychle, protože děj je jako vždy chytlavý, překvapivý a žene se tempem dostihového koně.
Pozitivně na mě působil styl písma, když se na scéně objevila výhradně postava Scarryho (pod tímto označením hledejte vraha). Po většinu knihy mu byl vymezen prostor posledních stránek daných kapitol, přičemž písmo bylo kurzívou.

Ačkoliv Ariana Franklin v daných pasážích osvětluje události minulých svazků, pro pochopení jednotlivých vztahů mezi postavami (především mezi Adélií a jejím pronásledovatelem) doporučuji se s předchozími díly seznámit. Mimo jiné se můžete těšit na návrat dvou, které se řadí k Adéliině hrstce přátel. Tušíte, o koho se jedná? Ne? Pak vězte, že nápovědy se ode mne nedočkáte, neboť překvapení by ztratilo své kouzlo.

Samotný závěr čtyřdílné série je kupodivu otevřený. Že bychom se přece jenom mohli někdy dočkat pátého pokračování? Jak rychle mi tato naděje svitla, stejně tak i pohasla. Další stránky totiž patří poznámkám autorky, ve kterých objasňuje původ některých postav (dozvíte se tak, jaké osobnosti jsou fikcí, skutečností, či zda jsou jen „přikrášlení“), nastalé situace (například cestu princezny Johany) nebo použité výrazy. Ne však cizojazyčné – jejich vysvětlení je věnováno v části „Vysvětlivky k cizojazyčným výrazům“.

Nezbývá nic jiného než doufat, že si autorka ukončení rozmyslí či přivede na svět nový, stejně originální příběh. Přestože se přikláním k druhé variantě, rozhodně bych nepohrdla ani tou první. A co vy?

Knihu Vrahova modlitba vydalo nakladatelství Jota