S Petrem Šabachem opět naveselo

Recenze

Vytvořeno 25. 9. 2011 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Již publikované i zcela nové povídky obsahuje další kniha Petra Šabacha s názvem S jedním uchem naveselo. Pro autora typickou knihu malého formátu vydalo jeho kmenové nakladatelství Paseka ve spolupráci s nakladatelstvím Listen.

Přestože čtenář mezi staršími pracemi najde povídky nové, nemusí se obávat proměny stylu či jazyka. Šabachovi příznivci jeho rukopis rozeznají hned na první stránce, kde začíná stejnojmenná povídka S jedním uchem naveselo. Autorův vývoj se příliš nedotkl formy vyprávění, ale po obsahové stránce jsme se s ním posunuli blíže k současnosti. Spisovatel tentokrát opustil 60. a 70. léta, charakteristické období pro knihy Občanský průkaz, Šakalí léta nebo Hovno hoří.

Mezi vypravěči Šabachových příběhů opět najdeme chlapce v pubertě vyrovnávající se s první láskou, bouřící se mladé muže i pány v letech, kteří stále něco hledají. Hrdinové nových povídek dokonce překračují hranice země, cestují a vzpomínají na své vzdálené zážitky. Povídka Osm minut vypráví o manželském páru, který si u videa připomene západ slunce nad řeckým pobřežím. Lonely Planet zase popisuje cestovatelské zážitky staršího muže, jenž se rozhodne poznat Irsko.

Osobně mě nejvíce zaujalo několik nevšedních zážitků hrdinů povídek ze začátku knihy S jedním uchem naveselo. Jde především o povídky Život za persiko, Miserere nebo Pláč velkého Konga. V prvním případě jde ještě o příběh z doby před rokem 1989, ale již druhá jmenovaná povídka nás přenese do pozdějšího období, kdy se lidé začali bouřit proti novému nepříteli – konzumnímu způsobu života. Třetí příběh je typickým případem povídky o mladém chlapci, který v cirkuse prožije první lásku. Je to zkrátka ten typ vyprávění mladého hrdiny, který dnes můžeme znát i z filmových pláten.

Petr Šabach nám v knize S jedním uchem naveselo opět představil svůj svět, ve kterém hlavní roli hrají mezilidské vztahy. Jeho hrdinové během krátké doby zažívají ty nejvšednější i nejneuvěřitelnější věci. Autor dokáže jakoukoli situaci popsat jako plnohodnotný příběh, jenž se ale často obejde bez jindy tak důležité pointy.

Ukázka z knihy:

O Lucii Stránský se šuškalo všelicos a jen pánbů ví, co z toho byla pravda a co ne. Ale spíš to byly, jak říkám, jenom kecy. Já sem se tím tenkrát zas až tak moc nezabejval, protože mně bylo necelejch třináct, což znamená spíš těch dvanáct, a zajímaly mě věci kolem letadel a tak a taky skutečnost, že se blížej Vánoce, a naše třída v tom období nacvičovala tuze legrační představení, v kterým sem hrál nějakou přiblblou roli. Tak dobře…hrál sem zajíce, no a co? Když tyhle věci berete s nadhledem, tak se to dá přežít. A to si pište, že já sem to s nadhledem bral, i když je fakt, že zase ne s takovým, s jakým bych to bral dneska, když o tom zhruba po roce uvažuju.

Knihu S jedním uchem naveselo vydalo nakladatelství Paseka