Co chutná lépe než svoboda?

Recenze

Vytvořeno 31. 10. 2011 1:00

Autor: Lenka Martinková

Když se mi do ruky dostala kniha Spartakus, gladiátor a svoboda a přečetla jsem si, o čem by měla pojednávat, předpokládala jsem, že bude úžasná. Hned jsem si představovala udatného vůdce povstání otroků a miláčka žen. Možná proto mě příběh od Gérarda Pacauda zklamal…

Pro většinu lidí je starověký Řím spjat s krutými gladiátorskými hrami a ani já nejsem výjimkou. Před čtením jsem se tedy připravila na drastické popisy bojů, ale nakonec to bylo skoro zbytečné. Spíše jsem se měla přichystat na lidskou podlost a závist.

Gladiátorské zápasy jsou popsány jenom v první kapitole, kde Spartakus musí bojovat proti svému příteli. Ví, že je to zápas na život a na smrt, a jestli se chce ještě několik dní těšit přízni kněžky Arkanoe, musí svého druha zlikvidovat. Právě tehdy se v něm něco zlomí. Tenhle život není nic pro něj a rozhodne se odejít. Vezme s sebou všechny, kteří chtějí být svobodní.

Když se při čtení dostanete až sem, nějak se smíříte s tím, že další chléb a hry už nebudou. Přesto nadšeně očekáváte nějakou potyčku uprchlých otroků s římskými legiemi. V prvních dnech utečenci musí ukojit svoji chuť na násilí – vraždí a drancují, přestože je velitel Spartakus proti. Později se situace alespoň trochu vyjasní, ale pořád to neodpovídá představám Spartaka a jeho kněžky.

I čtenář uvažuje, jestli by snad nebylo lepší knihu zavřít a odložit mezi ty výtisky, které asi nebude nikdy schopný dočíst. Jenomže následující stránka vypadá tak nadějně… A pokračujete ve čtení. Možná to není úplně nejlepší nápad, autor čtenáře opět zklamal. Kniha se přece jmenuje Spartakus, gladiátor a svoboda a ne Intriky římských občanů.

V tuto chvíli jsem začala pochybovat o anotaci knihy: „… spojil důkladnou znalost dobových reálií se schopností svěžího a napínavého vyprávění.“ Důkladná znalost dobových reálií je ještě pravdivá – těch je kniha přecpaná natolik, že jsem se v nich nakonec zamotala. Co ta zmínka o svěžím a napínavém vyprávění?! Asi to bude věc názoru. Já si prostě nemohu pomoci, ale při takto „napínavém“ čtení jsem usínala.

Na druhou stranu, Gérard Pacaud je lékař, specialista na homeopatii. V tomto oboru vydal už několik úspěšných knih a Spartakus je jeho první historický román. Vzhledem k tomu musím uznat, že jeho kniha není až tak špatná.

Na čtivosti jí pouze ubírá sáhodlouhé vysvětlování povstání otroků na Sicílii, které se uskutečnilo šedesát let před Spartakem. Kolikrát to až vypadá, jako by Pacaud chtěl ohromit svými znalostmi dané doby a zapomněl na příběh o Spartakovi. Ke konci se ale probere a posledních několik stránek je takřka dokonalých – svěžích a napínavých, přesně podle popisu. Že by věřil přísloví, které říká, že konec dobrý, všechno dobré?

Ukázka z knihy:

„Zaslechl jsem nějaký zvuk. Jako kdyby se vysokou trávou plížilo nějaké zvíře.“
„Něco se ti zdálo. Touhle dobou spí i zvířata. A gladiátoři tudy přijít nemůžou, pokud si ovšem na záda nepřipevní křídla.“
„To by museli být bohové. I když se spíš podobají démonům.“
„Právě proto jsou tady v kráteru. Pokoušejí se domluvit s Vulkánem, který poroučí ohni v útrobách země.“
(Pacaud, G. Spartakus, gladiátor a svoboda. Vyšehrad 2005, s. 132.)