Dracula v sukních?

Recenze

Vytvořeno 27. 10. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Krvavá hraběnka, čachtická paní, čachtická bosorka, to všechno jsou synonyma pro Alžbětu Nádasdyovou, rozenou Báthoryovou. Románů o ní už vznikly hromady, ale studie Vladimíra Lišky Kletba čachtické vražedkyně je všechny předčí, ať už novými teoriemi, nebo svou děsivou krutostí.

Nejde o knihu pro každého. Už z pohledu na samotnou obálku běhá člověku mráz po zádech. A přitom na ní vlastně nic není. Co je na obrázku šlechtičny, za kterou se na pozadí rýsuje temná silueta čachtického hradu, tak strašidelného? Vlastně nic, až na její tvář. Z počátku se to nezdá, ale bystrý pozorovatel si všimne, že pod pokožkou se rýsuje lebka. Jen to samo o sobě navozuje jakousi ponurou atmosféru. A nejinak je tomu i s ilustracemi uvnitř, přestože jde vesměs o dobové malby a rytiny.

Děsivost obálky tohoto díla je nakonec velice praktická – když nic jiného, alespoň přitáhne pozornost, a tak málokdo odolá lákavé nabídce Vladimíra Lišky rozluštit tajemství krvavé hraběnky.

Několik prvních kapitol se může zdát zoufale nudných. Liška v nich sáhodlouze vysvětluje tehdejší politickou situaci, války s Turky a příbuzenské vztahy členů vyšší uherské šlechty, mezi kterou Alžběta bezesporu patřila. Je jen a pouze na čtenáři, jestli tyto části přeskočí, nebo ne. Na druhou stranu autor ví, proč toto vysvětlení zařadil právě hned na začátek; pak už se může nerušeně věnovat své psychologicko-historicko-detektivní studii, a když narazí na nějaký problém, upozorní, že to už přece vysvětlil v předchozích kapitolách.

Liška k postavě čachtické paní přistupuje bez předsudků a veškeré své názory zdůvodňuje čistě racionálními úvahami. Ve většině báthoryovských legend se mluví o tom, že Alžběta byla zazděna v komnatě čachtického hradu, kde od svého uvěznění žila ještě čtyři roky. A přitom do kobky světlo dopadalo jen nedozděnými okny a jídlo a pití jí bylo podáváno otvorem ve dveřích. Nějakou dobu by se tak jistě přežít dalo, ale celé čtyři roky? Co hraběnčina osobní hygiena? Její zdravotní stav by šel jistě od desíti k pěti… Z toho autor vyvodil, že pokud byla zazděna, muselo to být krátce před její smrtí v létě 1614.

Knihu ocení všichni, kdo se zajímají o dosud nevyřešené historické záhady. Autor žádný svůj názor nevnucuje, jen nabízí pravděpodobné vysvětlení Alžbětina chování. Někdy pustí do éteru myšlenku, nebo teorii, ale už ji nedokončí, jako by chtěl dát šanci projevit se i dalším badatelům.

Liška vychází ze všech dostupných pramenů. Ať to jsou zápisy výslechů hraběnčiných spolupachatelů a svědků, historické výzkumy nebo romány. Milovníci Čachtické paní od Joži Nižnánkého asi budou zklamaní, protože autor vyvrací řadu Jožových výroků. Na druhou stranu však uznává, že Nižnánsky psal beletrii, a tak má jisté právo na drobné mystifikace.

Přestože si Vladimír Liška usmyslil odhalit Alžbětino tajemství a vrší na sebe jednu teorii za druhou, občas sklouzne do beletristického popisování. Většinou si to ale včas uvědomí. V posledních kapitolách se na chvilku odvrátí od tématu a stejně jako na začátku objasňuje, co následovalo po procesu s věrnými Alžběty Báthoryové a po její smrti.

Ukázka z knihy:

Na nádvoří se rozštěkali psi. Pomyslela si, že konečně přichází smrt. Ale nepřišla… Její záchvaty se na jaře roku 1614 opakovaly ve stále častějších intervalech. (…)
Dne 31. července 1614 ji na hradě navštívili dva kněží ostřihomské kapituly. Jedno se ví jistě. Alžběta s nimi projednala ustanovení své závěti i jejího dodatku. Je to snad dokladem toho, že byla už se svým postavením smířená?
(Liška, V. Kletba čachtické vražedkyně. Praha: Nakladatelství XYZ 2010, s. 222.)

Knihu Kletba čachtické vražedkyně vydalo Nakladatelství XYZ