O lásce je tahle knížka

Recenze

Vytvořeno 17. 11. 2011 1:00

Autor: Jana Semelková

A kdyby pravda bylo vše
a láska jenom snění,
já bych se k spánku položil
a nechtěl probuzení!

Ze všech ukázek, kterými kapitoly knížky Martiny Drijverové oplývají, jsem do úvodu vybrala Hálkovy verše. Přesně napovídají, o čem Lásky českých spisovatelů jsou. Dotýkají se citového života osobností české literatury devatenáctého století. Polidšťují v našich očích „klasiky“ – ty, které si představujeme v černém, upjaté, decentně se chovající a myslící jen a jen na národní obrození. Ale Božena Němcová, Karolína Světlá, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Alois Jirásek a další přece museli mít a opravdu měli svá tajná přání, své lásky – ať už skutečné či platonické. Martina Drijverová je odtajňuje, v nedlouhých kapitolkách představuje jejich životní partnery, zmiňuje se o milenkách i milencích a vše prokládá ukázkami tvorby.

Najednou vidíte, že ti páni s cylindry a upnutými kabáty byli pěkní vášnivci, že dámy, které v té době musely poslechnout rodiče a vdát se podle jejich představ, toužily mnohdy po někom jiném, hledaly spřízněnou duši. A jak o tom dnes víme? Zachovaly se dopisy, mnohé dokážeme vystopovat v jejich díle, některé informace se dají vyčíst z jejich deníků (i když někdy jen mezi řádky).

Martina Drijverová nám představuje lásky sedmnácti význačných autorů devatenáctého století. Každému věnuje několik stránek, své poznatky doplňuje ukázkami z tvorby a citacemi jejich vrstevníků. Vzniká tak velmi působivá mozaika – laskavá, něžná, láskyplná… Každý autor je uveden ilustrací, na které jsou stylizované portréty jeho samého a jeho lásek. Tady mi trošku vadí, že nedošlo k jednotnému označení osobností – na některých tabulích najdete všechny pojmenovány jen příjmením (z mého pohledu to působí až urážlivě, chybí mi iniciála, ale budiž), na jiných naprosto nepochopitelně se objevují někteří s příjmením a jiní jen se svým jménem. Tak můžete vidět: Vrchlický – Sofie – Martínková – Potěšilová. Proč se Sofii dostalo té cti, že byla označena láskyplněji než další dvě dámy, netuším. Není to veliká chyba, ale mne ruší, hodně…

Lásky českých spisovatelů nejsou učebnicí, proto je musíme tak vnímat. Věnují se jen a pouze citovému životu osobností české literatury devatenáctého století. Přesto jsou knížkou potřebnou a zajímavou. Je to knížka o lásce a láskyplná…

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v lednu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Jaroslav Vrchlický

Knihu Lásky českých spisovatelů vydalo nakladatelství Computer Press