Co věděl Kant o ptakopyskovi a naopak?

Recenze

Vytvořeno 27. 11. 2011 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Odpověď na tuto a mnoho dalších neobyčejných otázek nyní najdete v nové knize Umberta Eca s názvem Kant a ptakopysk. V letošním roce ji vydalo nakladatelství Argo.

Umberto Eco je současným typem renesančního muže. Italský profesor se zabývá filozofií, estetikou, sémiologií, literární vědou a je také světoznámým romanopiscem. Styl a srozumitelnost jeho nové práce se pohybuje někde na půl cesty mezi jeho ryze odbornými publikacemi a čtenářsky nejschůdnějšími beletristickými díly.

Soubor šesti esejů napsal Eco během jednoho roku a jejich vznik zdůvodňuje jako splátku dluhu všem, kteří četli jeho Teorii sémiotiky vydanou v 70. letech. Námětem statí se stala témata, kterými se Eco dlouhodobě zabývá, avšak v jejich souvislosti nic nenapsal. Kant a ptakopysk je tak plný doplňujících úvah ke knize Teorie sémiotiky i k aktuálnímu bádání autora. Jednotlivé eseje řeší především otázku interpretace, jazyka, poznání, pravdy, bytí, ikonismu či percepce.

Samotná přítomnost ptakopyska je vysvětlena hned několikrát. Pro čtenáře a příznivce Umberta Eca bude jistě nejzajímavější pojednání o ptakopyskovi v nejdelší kapitole s názvem „Kognitivní typy a jádro obsahu“. Autor na příkladu podivného australského zvířete ukazuje lidskou snahu vše kategorizovat a následný problém s pojmenováním všeho, co takříkajíc škatulkovat nelze. V době, kdy vědci nový druh objevili, totiž nebylo ještě zcela zřejmé, kam ho v rámci zoologie zařadit. Z toho vyvstala i potíž s jeho označením.

Mimo to se ale kniha dotýká širokého spektra dalších témat, které odpovídá i samotnému záběru jejího autora. Ecovi čtenáři se opět dočkají svého. Řeč bude o řadě osobností z oblasti filozofie. Navíc se něco dozvíme o identitě historických památek, o Pasoliniho filmové teorii a svá další tvrzení Eco opře například o kreslené rébusy či bonmoty.

Na konec budu citovat jednoduchou odpověď na otázku v úvodu. Co tedy věděl Kant o ptakopyskovi a jak to bylo naopak? Umberto Eco říká: „S jistým humorem lze říci, že Kant nevěděl o ptakopysku nic, ale ptakopysk by měl vědět něco o Kantovi, aby tak vyřešil vlastní krizi identity.“
(Eco U. Kant a ptakopysk. Praha: Argo, 2011, str. 13)

Z uvedených ukázek je patrné, že k vědeckým a čtenářsky neatraktivním tématům se dá z literárního hlediska přistupovat se zápalem pro věc, smyslem pro humor i vstřícností vlastní právě Umbertu Ecovi. Dále můžete posoudit dle ukázky:

„Faktem zůstává, že když se ptakopysk objeví v Evropě, Kanž už má za sebou všechna svá díla (poslední vydané, Antropologie v pragmatickém ohledu, vyšlo v r. 1798). Když o ptakopysku začne debata, Kant je už ve fázi duševního zatmění; je možné, že někdo se mu o ptakopysku zmínil, ale jsou to je pouhé dohady. Když se nakonec dospěje k závěru, že ptakopysk je savec, který klade vejce, Kant je už osmdesát let po smrti. Máme tedy volnou cestu, abychom uskutečnili náš myšlenkový experiment a rozhodli, co by Kant byl s ptakopyskem udělal.“
(Eco U. Kant a ptakopysk. Praha: Argo, 2011, str. 88)

Knihu Kant a ptakopysk vydalo nakladatelství Argo