Litanie na psychoanalytickém křesle

Recenze

Vytvořeno 4. 12. 2011 1:00

Autor: Petr Měrka

Philip Roth je známý prozaik amerického původu s židovskými kořeny, který se honosí četnými literárními cenami, včetně Pulitzerovy, či té letos udělené Man Bookerovy za celoživotní dílo.Je pro něj příznačné, že každý rok přichází s novým titulem.

Vzhledem k jeho úctyhodnému věku, jenž aktuálně činí 78 let, jej lze tedy považovat za velmi plodného autora. Údajně v tak pokročilém věku dosahuje svého tvůrčího vrcholu, jak se nás snaží přesvědčit na zadní záložce knihy, kterou se právě chystám recenzovat.
Jiní v jeho věku leží na LDNce opuštěni rodinou a kvůli několika prodělaným mrtvicím neví nic o okolním světě. Jsou odložení a vydáni smrti na pospas. Ale takový je život.

V podtitulu románu nazvaného Portnoyův komplex, se můžeme dočíst, že má jít o: Tragikomickou literární bombu o životě v sexu. A skutečně tomu tak je. Snad jen slůvko sex by mělo být nahrazeno mnohem výstižnějším deviace.
Tento román, je odvážný a mistrně napsaný. Je zbytečně dlouhý a ke konci se mění jeho čtení ve vyčerpávající povinnost, které dochází dech.

Poprvé spatřil světlo světa v druhé polovině 60. let minulého století a od té doby se dočkal četných reedic, což dosvědčuje nejen jeho nezměrnou oblíbenost u čtenářské obce, ale především pak jeho nadčasovost, nebo chcete-li modernost.
Je obecně známým faktem, že doopravdy moderní je ten, kdo je současný.

Lidé mají neblahou tendenci setrvávat v bludech podřízeni svému despotickému egu, jež potlačuje jejich skutečnou individualitu a nahrazuje ji zkresleným obrazem jich samých, čemuž převážně dominují tyto dva povahové rysy: Arogance a nekritická míra sebevědomí, které je ke všemu nezdravě přebujelé a ve vztahu k okolí nás činí sobecky trapnými.

Hlavní protagonista Alex Portnoy v sobě kloubí nejen tyto oba zmíněné aspekty, ale on je ke všemu i Žid chorobně fixovaný na svého ptáka, jemuž v soukromí říká něžně Macek. Skrze četné ejakulace zde dochází ke katarzi v mnoha rovinách. Jednak jde o ukojení chtíče samotného, ale rozehrávají se zde větší či menší dramata ryze psychologická. A to ať se jedná o vztah k rodičům, předsudkům v oblasti sexuality, falešné a veskrze pokrytecké morálce a samozřejmě nelze pominout rasový původ.
Protože Židé jsou Bohem vyvolený národ. A to v každém ohledu.

Potkala je genocida, ovládají zábavní průmysl v USA, na bílé pohlížejí jako na špinavé góje, vůči nímž souběžně pociťují hlubokou frustraci, využívají černé služebnictvo a lidsky přijatelní jsou pro ně možná tak Číňané.
Svým způsobem se Roth naváží do četných společenských tabu a klišé. Činí tak naprosto nekompromisně a nenechává nit suchou na nikom a ničem, sebe sama z toho nevyjímaje.

Celý příběh se odehrává na psychoanalytikově pohovce a tomu odpovídá i poloha vypravěče, který v ich formě používá tak zvanou hovorou řeč. Ta je navíc formována do podoby vodopádu. Slova a věty jsou chrleny jako kdyby šlo o život.
Ve skutečnosti jde však o spásu duše, nalezení vlastní identity, spočinutí v klidu a snahy o smířením se s věcmi takovými, jakými doopravdy jsou.

Nicméně Alexem smýkají pudy tak mocně, až ho učiní svou slepou loutkou, které není cizí ani zločin znásilnění. Dochází k jeho destrukci jako člověka a před námi tak vyvstane mimořádně perverzní troska.

"Vstal ve tři čtvrtě na šest, aby si mohl dopřát plnou a nikým nerušenou hodinku na záchodě v horoucí naději, že když bude na svý vnitřnosti takhle laskavej a pozornej, jeho tlustý střevo možná povolí, vzdá to a řekne: „No dobrá, Jacku, zvítězils!“ Načež toho chudáka odmění mizernýma pěti šesti bobkama. „Ježíšikriste,“ zaúpí otec, když ho probudím, abych se mohl umejt a jít do školy, a on si uvědomí, že je skoro půl osmý a v míse pod sebou, nad kterou přes hodinu hnípal, má – a to bude velký štěstí – jednu jedinou naprdlou kuličku, kterou by člověk přisoudil dejme tomu králičí řiťce a ne konečníku dospělýho chlapa, takže mu nezbejvá, než jít tím pádem do práce nevyprázdněnej a absolvovat dvanáct hodin mimo domov."
(Roth, P. Portnoyův komplex. Přel. R. a L. Pellarovi. Mladá Fronta: Praha, 2011, s. 104 až 105)

Knihu Portnoyův komplex vydalo nakladatelství Mladá fronta