Účel světí prostředky, a když dva dělají totéž, není to totéž

Recenze

Vytvořeno 19. 1. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Jak to vlastně bylo s anglickou královnou Marií, jejím otcem Jindřichem VIII. a matkou Annou Boleynovou? Měla vůbec právo na trůn? O tom spekuluje historik James Forrester ve své historické detektivce Svatá zrada.

Ideální čtení na dlouhé zimní večery pro všechny milovníky historie se odehrává v 16. století v Anglii. Na denním pořádku je upalování přívrženců staré katolické víry a odměňování protestantů.  Jen několik málo lidí ví, že Alžběta I. na trůn možná ve skutečnosti nárok nemá. Všechna nebezpečná tajemství by měla být zapsána v Machynově kronice. Rozbíhá se proto pátrání a domovní prohlídky, aby se kniha našla. Podezřelí se nevyhnou krutému mučení a vydírání. Je jejich víra natolik pevná, aby svoje bližní neprozradili?

Autor si vybral vhodnou roční dobu – studený prosinec, který přesně odpovídá beznadějné situaci herolda Clarenceuxe, jenž ke kronice přišel jako slepý k houslím. Přijal ji vlastně jenom proto, že ho o to prosil jeho přítel. Prý jedině on pozná Jobovu zprávu… Pátrání pokračuje. Na světlo světa se dostávají tajemní Rytíři kulatého stolu s artušovskými jmény a daty, která údajně mají vést k cíli. Herold je nucen spolupracovat s vdovou po svém příteli Machynovi. Oba jsou obviněni z velezrady a dnem i nocí jim jde o život. Jestliže původně tušili, co udělat, aby tajemství kroniky manžela Rebeky Machynové rozluštili, teď hlavně musí zachránit ty, kteří ještě žijí. Aby se alespoň trochu ochránili, musí se vydávat za manžele, čímž mezi nimi vzniká něco víc než obyčejné přátelství. Když se setkají s vdovou po lordu Percym, zjišťují, že to, o čem Henry Machyn věřil, že je Boží dílo, je ve skutečnosti sprostá pomsta za dávnou zradu.

Příběh se převážně odehrává v Londýně, ale hlavní hrdinové často putují i do okolních šlechtických sídel. Někdy je to prospěšné, jindy se tím zbytečně zdrží a jejich nepřátelé mají dostatek času připravit na ně past. Brzy se ukáže, kdo je opravdu přítel a kdo se za něj jenom vydává.

Svatá zrada připomíná kombinaci knih Zapomenutý pergamen od Philippa Vandenberga, ve kterém hlavní hrdinka pátrá, co obsahuje pergamen, který jí přenechal otec, a zároveň se ho snaží ochránit před některými jeho nepřáteli. Jisté podobnosti lze nalézt i s příběhem Satan a smrt od Franka Schätzinga, která začíná vraždou člověka, jenž toho ví příliš.

Někdy by se čtenáři mohlo zdát, že stejně jako Satan a smrt by i Svatá zrada mohla být vyprávěna na padesáti, maximálně na sto padesáti stranách, ale tím by byl ochuzen o některé pikantní citace z Machynovy kroniky.

Ukázka z knihy:

„Pomeranče rostou na stromech ve vzdálené zemi, která se jmenuje Španělsko a kde slunce svítí celý den. Otrhají je a uloží do sudů…“
Annie neposlouchala. Dívala se na kroniku, která ležela otevřená na psacím pultu. „Co je to?“ zeptala se.
Kniha. Kronika.“
„Co se v ní píše?“
„Píše se tam: ,Jedenáctého prosince. Tohoto dne Anna, dcera pana Clarenceuxe…“
Clarenceux přestal, jako když utne. Následující slova zněla: zemřela od toho, že snědla ovoce zvané pomeranč.
„Běž odtud. Jdi dolů, hned,“ poručil.
(Forrester J. Svatá zrada. Ostrava: Domino 2011, s. 53–54.)

Knihu Svatá zrada vydalo nakladatelství Domino