Napjaté vztahy mezi upíry a vlkodlaky

Recenze

Vytvořeno 2. 2. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Knih o upírech je na českém trhu jako hub po dešti. Většina z nich bere upíry jako sexy a svůdné tvory, ale všechny jsou nakonec jaksi tuctové. Jaký má na upírství názor mladá nadějná autorka píšící pod pseudonymem Nicky Perry?

Zamilovat se do upíra? Proč ne, to se přece ve fantasy literatuře stává celkem běžně. Ale co když hlavní hrdinka zjistí, že její otec byl odvěký nepřítel upírů – nejmocnější vlkodlak – a ona je podle věštby ta, která by měla jednou provždy vyhladit upírský národ? Celý život se jí najednou obrátí naruby. Dokáže se se svojí situací vyrovnat? Co na to řeknou její přátelé? A jak se k ní budou chovat oba dva nadlidské národy?

Čtenáře (vlastně spíš čtenářky) patrioty potěší, že se převážná část knihy odehrává v Čechách. Ve většině případů na blíže nespecifikované obchodní akademii v nepojmenovaném městě a pak samozřejmě na romantickém výletě do historického centra Prahy. Tím to ale ani zdaleka nekončí. Hlavní hrdinka se podívá do Anglie a v doprovodu několika upírů procestuje Spojené státy.

Nejdůležitějšími osobami v příběhu jsou Soňa (přezdívaná Gee) – dcera vlkodlaka, její přítel - upír Gary se svojí „rodinou“ a neodmyslitelná dvojice Soniných kamarádů - Laura a Leoš. Nesmí chybět klasický zástupce zla, bez kterého by děj nemohl být kompletní. V tomto případě ho ztělesňuje vůdce vlkodlaků Georgie. A další postavou je Sonina matka pracující ve zdravotnictví. Mezi aktéry příběhu vládne nepřátelství, ale i nadpřirozené bytosti spojuje jakési citové pouto. Autorka si hraje s vývojem jejich charakterů a mnohdy dojde až k překvapivým závěrům. Někdy se může zdát, že v knize nejde ani tak o odvěké nepřátelství upírů a vlkodlaků, jako spíš o jednotlivé vlastnosti, které jsou tolik podobné těm lidským.  Kolikrát čtenáře napadá, jestli příběhem nechtěla Perry vzkázat nějaké poselství?

Občas se ale zdá, že se naopak čtenáře od dalšího zjišťování podrobností upířího života snaží odradit sáhodlouhými popisy toho, jak se z nich tyhle zrůdy noci vlastně staly a jak snobsky se chovají. Vždyť jsou nakonec něco na způsob šlechty, tak na to mají určité právo. Jindy člověka při čtení napadne skoro zvrácená myšlenka, že by se celý příběh dal popsat na sto nebo sto padesáti stranách. Ale nebyla by pak škoda, že přišel o tolik podrobností ze života legendárních tvorů?

Místy to vypadá, že si autorka ukousla příliš velké sousto: v některých detailech si protiřečí a děj usíná na mrtvém bodě. Na druhou stranu, když dojde na nějakou akci, Nicky Perry se rozepíše a čtenář se od knihy nemůže odtrhnout, dokud se nedozví, jak souboj vlastně dopadl.

Autorka v knize bezesporu potvrdila svůj talent, který časem jistě dovede k dokonalosti. Má svůj osobitý pohled na nadpřirozené bytosti, který v upírské literatuře dlouho chyběl.

Ukázka z knihy:

„Promiňte,“ špitnu a svezu se na židli co nejníž.
„Není za co, to se může stát každému. Sám sebe taky občas nudím. Ale pro příště bych si přál,“ řekne a položí mi ruku na rameno, „abys mě upozornila dřív, než tu zase usneš. Začnu třeba zpívat, abych rozproudil atmosféru. Jak se jmenuješ?“
„Ge… Soňa Generová.“
„Gesoňa?“ zvedne překvapeně obočí a třída jde do výtlemu. „To je zvláštní jméno.“
„Ne Gesoňa, ale Soňa. Chtěla jsem říct Gee, to je moje přezdívka, jmenuju se Soňa.“
„Měl bych ti říkat Gee?“ zeptá se mile a vycení na mě bílé zuby.

Perry, N.: Spojení krve. Praha: XYZ, 2011, s. 103.

Knihu Spojení krve vydalo nakladatelství XYZ