Násilí plodí zase jenom násilí

Recenze

Vytvořeno 7. 2. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Tenhle název je až krutě pravdivý. Historický román Prokletí lipovského dvora od Věry Fojtové je plný lidského utrpení, násilí a zločinů… zkrátka temné a studené čtení na dlouhé zimní večery.

Celý příběh se zakládá na skutečné historické události, která je mezi odborníky nazývána „domácí zabijačka“ a která vedla vydání třetího robotního patentu, totiž na vraždě šlechtice zosnované jeho manželkou a poddanými. Autorka děj zasadila do smyšleného prostředí a na událost z 18. století se dívá především z pohledu zoufalých obětí zvrhlého šlechtice.  Vždyť je to pochopitelné – byl krutý nejen na svoje poddané, ale dokonce i na svou ženu. Jak se v té době mohla bránit domácímu násilí? Dá se říct, že vražda manžela byla jediné východisko. Na druhou stranu to však byl do nebe volající zločin a za něco takového musela i urozená vražedkyně pykat…

Fojtová se nijak nevyžívá v popisování násilností, které Jan Jindřich z Lipova na svém okolí páchal. Většinou jen naznačuje a ukazuje až důsledky jeho chování. Ze začátku prozradí, že šlechtic nenechal žádnou sukni na pokoji a to, co mu podle jeho názoru patřilo, si bral ať po dobrém, nebo po zlém.  Naopak jeho manželku líčí jako pečlivou laskavou ženu, která cítí se všemi oběťmi jeho řádění, ale sama proti tomu takřka nic nezmůže. Nebo snad ano? Ale co její duše? Nedojde nakonec zatracení?

V první části, kterou Věra Fojtová nazvala stejně jako ostatní kapitoly, ale spíše by se hodilo označení prolog, píše o pohnutém osudu Alžběty, dcery kováře a dnes služebné na lipovském panství. Za vzpurnost a neposlušnost vrchnosti byla potrestána ona i její otec, jenž se jí do poslední chvíle snažil před krutým Janem Jindřichem ochránit. Alžběta až neobvykle soucítí se svojí novou paní, avšak moc dobře ví, že jí nedokáže nijak pomoci.

V první chvíli děj připomíná jiný historický příběh, Zapomenutý pergamen Philippa Vandenberga. Ten stejně jako Prokletí lipovského dvora začíná příhodou děvečky, která se tak proti své vůli stává hlavní postavou. V Lipovském dvoře je ústředním předmětem rám s nedokončenou výšivkou, jediná připomínka matky paní z Lipova. V Zapomenutém pergamenu obdobnou úlohu sehrává právě tajemný pergamen.

Celkově by se příběh, odehrávající se v 1. polovině 18. století, dal napasovat i na dnešní dobu.  Kolikrát se stane, že z oběti vznikne tyran a naopak? Dojem kazí pouze to, že Fojtová v jednu chvíli postavy nechá mluvit jaksi šroubovaně, aby vzápětí odpověděly moderní češtinou. Do pozadí taktéž odplouvá základní myšlenka, kdy je krutý pán potrestán poddanými a následně je vydána listina, která opět upravuje podmínky roboty. To všechno autorka vysvětluje v doslovu a ukazuje, že jedno téma se dá pojmout mnoha různými způsoby.

Ukázka z knihy:

„Tak je to dobře, Bětuško, jsi statečná. Udělala jsi správnou věc, že jsi pánovi namísto Řehoře posloužila, a netrap se už, teď můžeš jít klidně spát.“
„To okno, paní, to jsem otevřela, jak jste si přála.“
„Ach, ano, okno, kdyby snad náhodou… A neboj se, už ti nikdy neublíží. Nikomu už neublíží. Tobě ani mně.“
Její hlas zněl sice konejšivě, ale přece jen v něm bylo cosi znepokojivého až zlověstného, jakási skrytá hrozba.
„Nerozumím tomu, paní.“

Fojtová, V.: Prokletí lipovského dvora. Brno: Moravská Bastei MOBA, 2011, s. 47 - 48.

Knihu Prokletí lipovského dvora vydalo nakladatelství MOBA