Heda a Luďka nebo Fazole a Vyžle – to jsou Baletky v modrém

Recenze

Vytvořeno 25. 1. 2012 1:00

Autor: Jana Semelková

Blanka Kubešová na konci loňského roku vydala nový román. Opět se jedná o silnou psychologickou prózu s detailně vypracovanými postavami. Příběh se odehrává v poslední třetině minulého století především v Praze. Hlavní hrdinky Heda a Luďka jsou bývalé spolužačky z umělecké školy. Pak osud každou zavál jinam, léta se neviděly a nyní se opět potkávají v manželské poradně. Heda je klientkou, Luďka terapeutkou. I když po pravdě řečeno, radu by potřebovaly obě.

Blanka Kubešová oběma ženám dala do vínku traumatizující zážitky, které ovlivnily jejich dětství. Stejně nadrobila drobné i větší ústrky jejich partnerům. Vedle hlavních postav románu sledujeme i osud někdejší učitelky baletu Laňky – i s ní si osud hrál a dosud hraje podivné hry. I na ni doléhá minulost. Také matku Hedy a jejího současného partnera Blanka Kubešová nešetří. Podobné je to s rodiči Luďky a jejího manžela Richarda, se kterými se setkáváme jen ve vzpomínkách jejich dětí.
Všichni se vzájemně potkávají, míjejí, chvíli jdou vedle sebe a pak se opouštějí. Všichni mají v sobě ukryty okamžiky, které nedokáží vytěsnit, které jim brání se nadechnout a volně vyrazit vpřed. Je s podivem, jak je minulost ovlivňuje. Jak těžké jim připadá se s ní vyrovnat. Jak dávno zasuté události nečekaně vyplanou na povrch a zbortí pracně vybudovaný klid.
Jedinečná spleť osudů nás vede k vyústění, pochopení, odpuštění. Ale i tady je něco za něco. Teprve když Luďka s Hedou začnou vnímat, co by mohly ztratit, dokonce teprve až poté, co je ztráta partnera na spadnutí, pochopí a začnou nahlížet na události jinýma očima, začnou hledat východisko a přestávají se utápět ve vlastním nitru a otevírají se okolí.
Jako čtenář jsem sledovala jejich svět, mnohé mne rozčilovalo, v některých situacích jsem se nacházela, někdy jsem nesouhlasila s jejich postoji. Především mne však řádky románu přivedly k zamyšlení nad vlastním životem, vlastními kroky, vlastními chybami.
Za typologii postav a jejich osudy píšu Blance Kubešové velikou jedničku. Horší hodnocení mám však pro časovou osu příběhů. Častými úniky do minulosti, mnohými vzpomínkami se leckde začne čtenář ztrácet. Přestanou mu hrát data a trošku neví, v které době se vlastně pohybuje. Vím, všichni máme vzpomínky trošku roztříštěné, neuvědomujeme si přesně, kdy se co stalo, přesto se domnívám, že větší upřesnění období by nebylo na škodu. Je třeba nejasné, kdy děvčata spolu byla na škole a věnovala se baletu – zda jejich přátelství i rivalita (obě chtěly být ve třídě první) trvaly jeden školní rok, či několik let. Obě varianty jsou možné. Stejně tak je to s jejich učitelkou a její dogou Dobrotivou. Ale to je opravdu jen malý kaz na jinak velmi povedených osudech několika lidí, kterým stíny minulosti silně ovlivnily současnost.

Anotace:
Kdysi, když chodily jako malé holky do baletu, byly nerozlučné kamarádky, Vyžle a Fazole. Už v té době se kolem nich a s nimi děly věci, které nepřísluší řešit malým dětem… Po víc než dvaceti letech potkáváme už dospělé ženy. Luďka pracuje jako psychoterapeutka v manželské poradně, i když má paradoxně sama partnerských problémů víc než dost. Heda se těší na první dítě, ale při tragické nehodě potratí a patologicky se upne na štěně, které jí pořídí manžel, aby se snáze vyrovnala s těžkou ztrátou.

Autorka rozvíjí propletenec lidských osudů několika velmi rozdílných postav, které jsou spojeny víc, než si samy jsou ochotny připustit. Se značnou dávkou nadhledu a životní moudrosti zaznamenává a odhaluje ony neuchopitelné momenty vztahů a spojitostí, odkrývá polozapomenutá traumata a křivdy a dává čtenářům nahlédnout, jak značně mohou zasuté zážitky ovlivňovat postoje a osudy hrdinů v jejich dalším životě. Vykreslení psychologie postav, udržování napětí a překvapivá rozuzlení činí z prózy Blanky Kubešové výjimečný román přesahující rovinu intimního příběhu do výpovědi o celé společnosti.

O autorce
Blanka Kubešová se narodila v roce 1944 v Praze. Po emigraci v srpnu 1968 debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové, v níž zaznamenala absurdnost i úzkost života v padesátých letech. Dnes je autorkou devíti knih, televizních scénářů a divadelních her. Její beletristické práce vycházejí ze zázemí psychologické prózy a popisují příběhy svérázných antihrdinů snažících se včlenit do složitého soukolí společenské morálky.

Knihu Baletky v modrém vydalo nakladatelství Eroika