Nervy drásající Nemesis

Recenze

Vytvořeno 28. 1. 2012 1:00

Autor: Petr Měrka

Alfred Bester se nám ve své knize Hvězdy, můj osud představuje ve výtečné formě a společně s románem Zničený muž, za nějž obdržel v roce 1953 cenu Hugo, jež je každoročně udělována nejlepším dílům z žánru science fiction a fantasy, tvoří i vrchol jeho tvorby. Bohužel tento mimořádně nadaný autor není už drahně let mezi námi. Ale takový je život.

Byť nás tedy opustil svojí fyzickou schránkou, zanechal nám tu po sobě duchovní odkaz nepopiratelné kvality a nadčasovosti. Společně s Philipem K. Dickem se dá bez nadsázky považovat za předchůdce cyberpunku, v němž pro změnu exceloval William Gibson, a svojí tvorbou bezpochyby zanechal velký vliv na leckterém autorovi zabývajícím se psaním sci-fi.

Hvězdy, můj osud je výtečná, čtivě a dynamicky napsaná kniha pojednávající o umanutosti, jejímž středobodem je pomsta a jejíž hlavní představitel Gully Foyle bývá přirovnáván k Edmundu Dantésovi z Dumasova slavného a nesčetněkrát zfilmovaného románu Hrabě Monte-Christo.

Gully Foyla není rozhodně žádný sympaťák. S Dantésem ho pojí úděl nevinné oběti, ale ten byl na rozdíl od něj čestným člověkem, zatímco Foyle se neštítí opustit v nouzi nejvyšší svého nejlepšího přítele. Jeho kroky se ubírají tak říkajíc přes mrtvoly a jeho svědomí zůstává přesto čisté.

Foyle je hnán pudem odplaty, dříve se užívalo výrazu Prozřetelnost. Tedy něco na způsob vyšší božské moci. Ale Bůh je přece milosrdný. Foyle nic takového nezná. Nelze ho však také brát jako vyloženě negativní postavu.

Na jeho bedrech spočívá tíže nezměrného, až nadlidského utrpení, která z průměrného člověka učiní planoucí meteorit, jenž se vzepře svému osudu a jímž není nic menšího než smrt. Pomalá a krutá.

V jednom nespecifickém okamžiku však dochází v jeho nitru ke zlomu tak podstatnému a radikálnímu, že ho vyloženě přetaví v pozoruhodnou bytost – jakoby přímo další vývojový stupeň lidské rasy. Stane se z něj, v nadneseném slova smyslu, uragán, který smete vše, co se mu postaví do cesty.

Na Foylovi byla spáchána velká křivda, o jejímž rozsahu nemá pranepatrné tušení, a kterou Bester před námi zvolna – avšak v o to šílenějším tempu – rozkrývá. Vůbec dějový spád je pro tohoto autora nanejvýš příznačný. Žene nás stránku od stránky ďábelským tempem. Na pozadí textu překypujícího akčními scénami se však odvíjí mimořádné psychologické drama, jež tvoří podhoubí celého až mírně tripoidního příběhu.

V podstatě jde o thriller, v němž napětí graduje každou následující větou a jenž se odehrává v celém vesmíru. Posléze dochází k prolomení i zdánlivě konstantní bariéry samotného časoprostoru.

Atmosféra této úžasné knihy by se pak dala charakterizovat jako trans, který se dostaví po požití psychotropní látky. Současně nezbývá než obdivovat Besterovu výjimečnou fantasii a neobyčejný smysl pro fabulaci.

Hvězdy, můj osud nelze jinak než vřele doporučit!

„Fourmyle překonal i ty nejdivočejší domněnky. Ze štábního vozu se vysunula hlaveň cirkusového děla. Ozval se výbuch střelného prachu a Fourmyle z Ceresu se nechal vystřelit z děla v ladném oblouku přímo ke dveřím svého stanu, kde ho do sítě zachytili čtyři komorníci. Potlesk, jenž ho uvítal, byl slyšet šest mil daleko. Fourmyle vyšplhal sloužícím na ramena a pohybem ruky si zjednal ticho.“

(Bester, A. Hvězdy, můj osud. Přel. M. Žáček. Laser-Books: Plzeň, 2011, s. 141)

Knihu Hvězdy, můj osud vydalo nakladatelství Laser-Books