Skutečná událost, nebo fikce?

Recenze

Vytvořeno 27. 2. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Račte vstoupit do krutého příběhu v 18. století, kdy pověrčivost prostého lidu neznala mezí a nejmocnější monarchové byli na její vymýcení krátcí. Děsivé tajemství obyvatel Českého Krumlova na vás čeká…

Upírský fenomén fascinuje lidi už od počátku věků a výjimkou nebylo ani osvícené 18. století. Vampýrské prokletí postihovalo chudé poddané i šlechtu, o které na panstvích kolovaly tajemné zkazky. Jednou z „obětí vampýra“ byla také kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu, žijící na zámku v Českém Krumlově. Její životní příběh ztvárnila Victoria Kanacaredes ve svém románu Eleonora ze Schwarzenbergu – Skutečná upíří princezna.
Příběh plný tajemství, lásky i smutku je psán rukou mladé Markéty Marie Černínové z Chudenic, která postupně odhaluje záhady krumlovského panství. Na požádání knížete Schwarzenberga přijíždí na Krumlov, aby dělala společnost jeho manželce. Kněžna na zámku není a šlechtična se setkává se svojí budoucí přítelkyní Janou Marií Valdštejnovou. Ta jí vypráví, jak se kolem zámku stahují vlci a čas od času zmizí někdo ze služebnictva…
Autorka do poslední chvíle nechává čtenáře napjaté, jestli to, co mladé šlechtičny zažily, byla skutečnost, nebo jen sen. Každého nechá, aby si domyslel, jak celý příběh vypadal ve skutečnosti, nebo jestli jde o pouhou fikci. Nenutí ho, aby bezmezně věřil všemu, co v knize naznačuje.
Děj je vyprávěn v ich-formě, kdy se hlavní hrdinkou proti své vůli stane Markéta Marie Černínová z Chudenic. Svůj životní příběh spojí s kněžnou Eleonorou a popisuje jejich společný život na Českém Krumlově. Markéta se někdy projevuje jako hloupá husička, jindy během okamžiku vyspěje a chová se skoro nadmíru rozumně. Eleonora se během dlouhých třinácti let zákonitě také změní. Většinou spíš duševně, protože vzhled si záhadným způsobem zachovává nesmírně mladistvý. Vždyť podle historických skutečností v padesáti vypadala na třicet! K oběma mladým šlechtičnám pocítí vřelý přátelský vztah, ale Markétu během času začne preferovat. A není divu – Jana se při prvním náznaku tajemna rozhodne českokrumlovské panství navždy opustit a z proklatého místa chce vysvobodit i svoji přítelkyni. Po smrti Markétina otce a jejího prvního manžela se mezi hraběnkou z Chudenic a kněžnou vytvoří hlubší vztah, který by se bez obav dal nazvat mateřskou láskou.
Děj knihy se odehrává především na proklatém zámku, kde se kruté zločiny odehrávaly už v 16. století, kdy sem císař Rudolf II. nechal přesunout svého syna, který později ve svých komnatách zabil jednu ze služebných. Nechybí ale ani cesty na další Eleonořina sídla, první z nich je svatební cesta Markéty na lovecký zámeček Kratochvíle, ke které ještě během let přibude majestátní Zvíkov. Ve zprávách rychlých poslů není větší problém podívat se na císařský lov v Brandýse nad Labem nebo na dvůr panovníka ve Vídni.
Románem jsou po celou dobu proplétány klasické aspekty upírské literatury, jako je neobvyklé přátelství s vlky, nadlidská síla nebo obdivuhodná dlouhověkost. Na své si přijdou jak milovníci romantických vampýrských příběhů, v nichž hrdinka vyrůstá mezi nočními lovci, aniž by o tom věděla, tak obdivovatelé lidového vyprávění o nemrtvých pijících po nocích krev svých obětí.

Ukázka z knihy:

„Vaše Milosti, prosím vás, ne.“ Lokajův prosebný tón mne téměř od mého úmyslu odradil. (…) Oběma rukama jsem pevně uchopila karafu. Pouštěl ji jen velmi neochotně, ale mé rozhodnutí už nemohl zvrátit ani hlas kněžny volající mé jméno. Přiložila jsem její hrdlo k ústům a zavřela oči. Pootevřela jsem ústa a nalila do nich rudou tekutinu. Chuťové pohárky okamžitě rozpoznaly teplou nasládlou chuť kořeněnou vůní železa. Něco dlouho spícího v mém nitru se probralo k životu a nutilo mne spolknout první doušek a za ním druhý. Teprve pak se proti tomu vzbouřilo mé skutečné já.
Kanacaredes, V.: Eleonora ze Schwarzenbergu – Skutečná upíří princezna. Praha: XYZ, 2011, s. 290.

Knihu Eleonora ze Schwarzenbergu - Skutečná upíří princezna vydalo nakladatelství XYZ