Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno

Recenze

Vytvořeno 11. 2. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Jako název jsem si záměrně zvolila citát Alberta Einsteina, který použila i překladatelka Lenka Adamčíková jako motto v knize Až včera dorazíš od Rebeccy Steadové. Je to snad nejpříhodnější výrok, který knihu vydanou v Argu dokonale vystihuje.

Miranda žije se svojí matkou v New Yorku. Zažívá docela obyčejné příhody dvanáctiletých holek, ale nemá to tak být navždy… Její život se změní, když se na rohu objeví podivný bezdomovec vykřikující cosi o kapsabotě a knihapytli. Po čase začne dostávat tajemné dopisy od anonymního pisatele, že mu má napsat dopis, jenomže je ještě moc brzy, aby se do toho pustila. Dělá si z ní někdo legraci, nebo to je skutečnost?

Jako hlavní hrdinové se představí už zmiňovaná Miranda se svojí matkou, která se přihlásí do televizní vědomostní soutěže Zlatá pyramida, a její přítel, milovník plachetnic. K tomu, aby soutěž bez problémů zvládla a vydělala „balík peněz“, musí denně trénovat, čímž zaměstnává svoje okolí. Jenomže nebyl by to život v paneláku, kdyby ve vedlejším bytě nežil kluk stejně starý jako knižní hrdinka a odmalička se spolu nekamarádili. Každý asi jednou doroste do věku, kdy se nechce kamarádit jenom se sousedkou, ale chce si najít kamarády i ve škole. To se stane po politováníhodné události, která na první pohled nemá žádný smysl. Miranda tak získává nového kamaráda, od něhož se dozví teorii o cestování v čase. A příběh vesele pokračuje dál…

Místa, kde se děj románu odehrává, nevypadají jako ideální kulisy pro tak tajemný příběh, jakým Až včera dorazíš je. Sídliště v New Yorku, škola, kterou hrdinové navštěvují, bufet, kam chodí na jakousi „brigádu“, a cesta ze školy domů. Kdo by čekal, že se tam odehraje něco zvláštního? Nejspíš nikdo, jenomže copak se většina jen těžko vysvětlitelných příhod odehrává někde jinde než na veřejnosti?

Až včera dorazíš je kniha pro děti i dospělé, plná podivných okolností a dohadech o cestování v čase. Ze začátku to občas vypadá, že některé události do sebe nezapadají, ale Steadová má všechno do posledního písmenka promyšlené a ani na konci se čtenář nedozví všechno. Stále musí uvažovat nad tím, proč?

Ukázka z knihy:

Mirando,
ve svém dopise musíš vykládat příběh – pravdivý příběh. Teď ještě začít nemůžeš, protože většina z toho se ještě nestala. A ani potom není kam spěchat. Ale nečekej příliš dlouho, aby ti vzpomínky nevybledly. Chci po tobě co nejvíc podrobností. Tahle cesta je těžká a musím tě poprosit o pomoc, dokud mám zdravý rozum.
PS: Vím, že sis můj první vzkaz nenechala pro sebe. Žádám tě, abys o těch dalších s nikým nemluvila. Prosím. Nežádám to kvůli sobě.
Četla jsem ten vzkaz znovu a znovu. Ale musím říct, že jsem neměla nejmenší tušení, co to má znamenat, to jsem zjistila až později. A musím říct ještě něco: byla jsem vyděšená. Vyděsil jsi mě k smrti.
(Steadová, R.: Až včera dorazíš. Praha: Argo, 2011, s. 66 – 67.)

Knihu Až včera dorazíš vydalo nakladatelství Argo