Je libo Borůvky?

Recenze

Vytvořeno 12. 2. 2012 1:00

Autor: Alena Oudová

Nemám ráda zimu, nerada jezdím na hory, a tak je zima pro mě tím pravým obdobím, kdy si ve volných chvílích mohu zalézt s knihou do křesla pod deku. Ta, která mě skutečně zahřála na duši, měla lehce ovocný nádech. Nechyběla kapka vášně, trocha nadsázky, velká míra šmrncu a životní filozofie atraktivní, úspěšné a šik ženy. Sečteno a podtrženo rovná se sbírka fejetonů Borůvky od Barbary Nesvadbové.

Borůvky jsou mixem vyprávění o lásce, o sexu, o nevěře, obecně o vztazích mezi muži a ženami. Už podtitul knihy Muži jsou skvělý doplněk hovoří za vše. Autorka Borůvkami volně navázala na předchozí knihu fejetonů s názvem Brusinky.
Názvy některých kapitol jsou skutečně zajímavé, čtenář je právě díky nim přesvědčen, že je třeba si přečíst ještě jednu kapitolu, pak ještě jednu… a tak dobrá, ještě jeden fejeton. Názvy jako Zachraňte muže, Podzim je čas rozvodu, Nenávidím sex, To je moje a mnohé další jsou skutečným odrazem autorčiných myšlenek, z nichž se v rámci svých fejetonů vypisuje.
Fejetony jsou skutečně čtivé, krátké a jsou skvělým způsobem, jak se pozitivně naladit. I když píše Nesvadbová o neveselých věcech, které jsou součástí každodenní reality mnohých žen, dokáže je podat téměř vzletně, s nadsázkou sobě vlastní tak, že nad rozbitým zrcadlem i každá pověrčivá žena pokrčí rameny.
Kniha doslova vlévá čtenáři do žil optimismus a zásobí jej dobrou náladou. Díky tématům, která jsou blízká snad každé ženě, a příběhům, které autorka vypraví a každá žena je jistě s různými obměnami také zažila, se v mnohých fejetonem mohou čtenářky doslova najít. Stejně tak mohou mezi popisovanými přáteli a známými poznat i své přátele a známé. Nesvadbová prostě píše o obyčejných věcech a obyčejných lidech, a to neobyčejnou formou.

Ukázka z knihy, fejeton: Řekni mi pravdu

„Kolikrát v životě jsem vědomě lhala? To se ani nedá spočítat. Nedávno jsem líčila přítelkyni Janě trapnou historku s tvarožníkem. Jak jsem ho slíbila upéct, nestihla, koupila v malostranské cukrárně a vydávala za domácí. Já snad tenkrát i věřila, že toho muže, ke kterému jsem s inkriminovaným dortem dorazila, na kupovanou sladkost sbalím. Blázen já. Ale zpětnou analýzou vidím, že už tenkrát jsem musela mít nějak až nemocně v hlavě zakódováno, že žena nemá jen pracovat a rodit, ale i vařit. Když neupeču, neprojdu. Že romány nestačí. Opravdu velmi nízké sebevědomí já mám.
Jana se při dortové historce pobavila. Hodně dokonce. Ale mně to zase došlo, připsala jsem si další, kterou jsem ve vzpomínkách potlačila. Další lež.
A jak vy? Jak odpovíte kamarádce na nevinnou otázku „Co myslíš, ztloustla jsem?“ (str. 93)

Knihu Borůvky vydalo nakladatelství Deus