Nebuď labuť, živote

Recenze

Vytvořeno 2. 3. 2012 1:00

Autor: Hana Moualla

Otevřeme-li knihu Zdeňka Svěráka  Nové povídky, vykoukne na nás drobná ilustrace staršího muže se srdcem v okovech. Bojí se, že o srdce přijde, nebo byla jeho dobrota léty obroušena a cítí se neschopen pohybu kupředu? Vhodný úvod do knihy úvah o podstatě ironie vesmíru. Z textu je cítit obrovská pokora, nenucený humor a jakési smíření s tím, co je okolo nás. Psala bych stejně, nebýt nominací na literární ceny a údajů o prodejnosti této knihy? Asi ano. Je málo knih, u kterých si odpočinete, zasmějete se a možná uroníte i pár slz.

Příměr s tvořením dužniny okolo pecky je líbivý, po takové větě skočí každý recenzent. Dobrých myšlenek je v současné literatuře málo. Myslím takových, které si zapíšeme do notýsku a uděláme si u nich značku. Není snadné být jiný a invenční, a současně uspokojit většinového čtenáře. Autor tohle všechno zvládnul a své úvahy  o dobru a zlu pro nás zabalil do dárkového balení. Kniha může být jedním z titulů, které nás začnou smiřovat  s naším životem tady a teď. Ale třeba je to všechno jinak, Zdeněk Svěrák se mi teď někde za rohem směje a říká si: „Holečku, to jsem ji převezl. Stačilo najít správnou strunu a teď brnkám na její nervy jako virtuos...“.

Fascinují mne dva aspekty – bohatost autorovy slovní zásoby a obratně vystupňované  příběhy. Když babička zápasí o svou bonboniéru, jsem u toho regálu s ní a jsem ochotná tvrdit, že bych takové ženě ráda věnovala mnohem víc, než jednu nicotnou čokoládu. Třeba roční permanentku na koláče do vězení, které bych jí nechala doručovat ještě horké. 

Je to kniha, která nabádá: „Žijte dnes, dělejte věci s láskou a nezraňujte druhé.“ Někdy můžeme lidem ublížiti i dobře míněnou pravdou – viz příběh lásky z tramvaje. Láska ztrácí kouzlo neplánovaného... Nejvíc mne nadchly příběhy O slušném taxikáři,  Ve vlaku, Dubnová povídka a Dvojí vidění. Ale ostatní  jsou  také báječné.  Je to humor, kterému se zasměju i v den, kdy se všechno hroutí.

Dělám si čaj a koukám na usychající třešňový strom. Tak ráda bych dnes byla na břehu řeky Bach Dang, ale jen po příletu ptáka jménem Noc. Stulila bych se do klubíčka na klíně své mámy a kolem by bylo ticho. I to kniha umí. Promlouvá k bloudícím dušičkám. V čem je kniha jiná, než ty ostatní? Naposledy jsem se takhle pobavila nad Trpkými povídkami. A když se směju, všechno se zdá najednou lehčí a snazší.

Příběhy Zdeňka Svěráka jsou jako cynické perly, zabalené do hedvábného papíru. Kdo by je nechtěl číst? Jemnosti i laskavosti mezi lidmi ubylo a čeština na internetových fórech pláče. Knize přeji úspěch, který si oprávněně zaslouží. V záplavě další literatury je to podařený kus.

Knihu Nové povídky vydalo nakladatelství Fragment