Londýnská rituální vražda

Recenze

Vytvořeno 10. 3. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Kdo by neznal významné anglické autory přelomu 19. a 20. století, jako byli Oscar Wilde a sir Artur Conan Doyle? Dokázali byste si je ale představit coby schopné vyšetřovatele odporné vraždy? Právě tuhle možnost nabízí kniha Oscar Wilde: Vraždy za svitu svíček od Gylese Brandretha, vydaná v nakladatelství Domino koncem roku 2011.

Kniha na první pohled působí tajemným dojmem – plameny svíček na obálce přitahují pohled a podivná temnota kolem nich dává tušit nebývalé nebezpečí. Nebo je to příslib dobrodružství? V knize nechybí ani jedno a brzy se sám čtenář bude snažit všechny záhady rozlousknout dřív, než se to povede samozvaným detektivům.

Celý příběh začíná náhodným nálezem podříznutého Billyho Wooda, obklopeného dohořívajícími svíčkami a srovnaného tak, jako by ležel na katafalku. Před Oscarem Wildem stojí řešení problému, jestli událost nahlásit Scotland Yardu, nebo raději ne. Po setkání s Arturem Conanem Doylem se rozhodne pro první možnost, vždyť Arturův přítel pracuje u policie, a tak nebude žádný problém domoci se práva. Jenomže liknavost policie je natolik podezřelá, že se přátelé rozhodnou pátrat na vlastní pěst.

Děj se odehrává především v Londýně, zejména v domě, kde ke zločinu došlo, nechybí Wildeův dům a byt jeho spoluvyšetřovatele, mladého básníka Roberta Sherarda. K tomu, aby byla smrt bezbranného chlapce po zásluze „odměněna“, nestačí jenom sedět v Londýně a s podobně založenými kolegy navštěvovat kluby. Je nezbytně nutné alespoň navštívit příbuzné zavražděného a další osoby, které by o zločinu mohly vědět něco víc.

Hlavním aktérem příběhu je slavný spisovatel Oscar Wilde se svým přítelem, již zmiňovaným básníkem Robertem Sherardem. Netrvá to dlouho a přidá se k nim „otec“ Sherlocka Holmese – sir Artur Conan Doyle, přátelský vztah si vytvoří i s Aidanem Fraserem a jeho snoubenkou.

Během čtení občas člověka napadne, že už je vlastně zbytečné, aby četl dál, když ví, kdo je vrahem. Jenomže taková situace nastane skoro v každé kapitole a jako zločinec se pokaždé jeví někdo jiný. Je něco takového vůbec možné? Zpočátku by se dalo říct, že čtenář prostě jenom přehlédl nějakou stopu, která by ho zavedla k té správné osobě, ale po chvíli to vypadá, jako by Brandreth v knize záměrně předkládal falešné stopy a do posledního okamžiku měnil výpovědi a vraždil svědky. Ať je cesta spravedlnosti jakkoli obtížná, spisovatelé na postu detektivů se nevzdávají.

Při jiném úhlu pohledu by se dalo říct, že jde vlastně o encyklopedii života a díla Oscara Wildea v románové podobě. Autor nevtíravým způsobem poučí čtenáře o soukromí známého spisovatele, ale neopomene ani převyprávět jeho nejznámější díla. Stejně výborně ovládá i tvorbu Charlese Dickense a knihy o Sherlocku Holmesovi. Přestože by se mohlo zdát, že takové poučné vsuvky příběh ruší, opak je pravdou a mnohdy děj posunou nebo objasní některé jinak takřka nepochopitelné momenty. Svým způsobem tedy jde o sbírku děl tří anglických spisovatelů v jedné knize, doplněných detektivním příběhem.

Ukázka z knihy:

Onoho odpoledne na samém konci srpna 1889, kdy město Westminster zaléval ostrý sluneční svit, vstoupil do otevřených dveří řadového domku v ulici Cowley Street nedaleko parlamentu jistý muž. Byl vysoký, poněkud tělnatý a na první pohled příliš slavnostně oblečený.
(…)
Na okamžik se zastavil, aby popadl dech. Pak se pousmál, popotáhl si vestu a oběma rukama si uhladil vlnité kaštanové vlasy. Zlehka, decentně zaklepal, a aniž čekal na vyzvání, vstoupil.
(Brandreth, G.: Oscar Wilde: Vraždy za svitu svíček. Ostrava: Domino, 2011, s. 13.)

Knihu Oscar Wilde: Vraždy za svitu svíček vydalo nakladatelství Domino