Život v buši a práce se zvířaty

Recenze

Vytvořeno 16. 3. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Snad každý zná Příběh lvice Elsy nebo Můj život se lvy, ale proč se na tyhle příběhy nepodívat znovu, tentokrát na základě politické situace v Keni a Tanzanii? Vydejte se s britským autorem Tonym Fitzjohnem prozkoumat Život v divočině.

Jde o autobiografický dobrodružný román, který Fitzjohn začíná vyprávět v době, kdy byl ještě chlapec a jako nemocný si četl Tarzana mezi opicemi. Pochopil, že právě takový příběh by chtěl zažít. Jeho sen se mu splnil a o mnoho let později se setkal s Georgem Adamsem, strůjcem celého Příběhu lvice Elsy. Vždyť právě on jí zabil matku a následně se o samičí mládě spolu s Joy staral. Tony Fitzjohn se přistěhuje k němu do keňského tábora Kampi ya Simba, kde se pokouší vrátit lvy zpět do divočiny.

Že jde o úžasné dobrodružství, které by chtěl zažít každý mladý muž? Možná, ale vůbec to není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nejbližší město je vzdálené pět hodin jízdy po špatných cestách, v okolí Kampi ya Simba se potulují pytláci i krutí somálští bandité. Politická situace Keni se neustále mění a cizinci by měli svůj tábor co nejdříve opustit. Nebezpeční nejsou jenom lidé, ale hrozbu je možné čekat i od zvířat. Tady může pomoct jen jediná rada: Nikdy se před lvem neshýbat.

Jako hlavní postava vystupuje Tony Fitzjohn, který si životem v Keni splnil svůj dětský sen. O zákonech buše se učí od Georgie Adamsona a praktické dovednosti mu předává Georgův bratr Terence. Jediný, komu nesmí přijít na oči, je Joy, autorka slavného Příběhu lvice Elsy. Život v buši nebyl snadný, na každém kroku číhalo nebezpečí nebo nepřízeň lidí u koryta. Nikdo do poslední chvíle nevěděl, co bude dál, lvi potřebovali neustálou péči a dohled.

Když čtenář dojde v knize až k místu, kde se Fitzjohn zmiňuje, že si neužil nic z toho, co patří k mužskému životu, a nezapomene zmínit žárlivou levhartici, která nesnesla, když si do tábora přivedl některou ze svých přítelkyň, pochopí, že jde o zaměstnání pro lidi, kteří jsou do práce se zvířaty opravdu zažraní. V tomhle případě ale nemůže být o zaměstnání ani řeč, spíše by bylo na místě oznámit, že práce byla zároveň Fitzjohnovo hobby.

Ať je návrat zvířat do divočiny jakkoli problematický, autor popisuje obdivuhodnou krásu přírody i odlišnou mentalitu tamějších domorodců. Tím čtenáři nabízí ideální možnost porovnávat jednotlivé kultury, přírodní úkazy a další zajímavosti, které se buď týkají soužití zvířat s lidmi, nebo různých charitativních akcí, se kterými Kampi ya Simba a později park v Tanzanii musí spolupracovat.

Ukázka z knihy:

Vzpomínal jsem na doby, kdy jeho rodina dbala na to, abych měl ráno něco teplého do žaludku, čaj a k tomu něco k zakousnutí, jak mi pomáhal kupovat věci, shánět je, někdy za ně dokonce i platil. Byl jsem rád, že jsem k němu zavítal.
„Co pro tebe mohu udělat?“ zeptal se.
Zvedl telefon a vytočil číslo. „Jsem teď v radě banky!“ vykřikl. „Pane řediteli, dejte Tonymu a jeho kamarádům, co žádají. Ráno to podepíšu. Děkuji.“
Jak jsme opouštěli obchod, dva hrozivě vyhlížející Somálci právě kráčeli středem ulice: neurčitého věku, vyzáblí jako tyčky a s rozčepýřenými vousy.
„Ahoj, Tony,“ řekl jeden.
Na těle mi naskočila husí kůže. Zlosyni už věděli, že jsem tu.
(Fitzjohn, T.: Život v divočině. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub 2011, s. 325.)

Knihu Život v divočině vydalo nakladatelství Euromedia
K dostání u všech dobrých knihkupců a na www.bux.cz