Rozverně roztomilý psychopat

Recenze

Vytvořeno 12. 3. 2012 1:00

Autor: Petr Měrka

Na začátek mi nezbývá než uvést slavný citát, nebo lépe řečeno jeden z mnoha věhlasných citátů, proslulého a bezesporu geniálního Oscara Wilda, jehož mistrné umění spočívalo především ve způsobu jeho dandyovského života, který skončil tolik neblaze. Nicméně abych se vrátil k meritu radioaktivního pudla: „Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly.“Tato věta dokonale vystihuje postavu kontroverzního vlámského spisovatele Hermana Brusselmanse, jenž je českému čtenáři prakticky neznám, což je náramná škoda.

Tato věta dokonale vystihuje postavu kontroverzního vlámského spisovatele Hermana Brusselmanse, jenž je českému čtenáři prakticky neznám, což je náramná škodarotože Brusselmans je živelný, energický literární uragán vyvolávající rozporuplné reakce, neb buď si ho zamilujete a propadnete jeho syrově brutálnímu kouzlu, jemuž neschází mimořádný smysl pro absurdní černohumornou nadsázku, jež však u mnohých naopak vyvolá nevolnost a odpor, a to jak vůči samotné postavě tohoto bezesporu talentovaného prozaika, tak i stran jeho díla, což se týká především literárně kritické obce, která mu nemůže přijít na jméno, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je jeho nasazení a produkce. Většinou totiž vydává až dva tituly ročně. Takže ho lze snadno, avšak neoprávněně označit za choromyslného grafomana. Dalším pak je jeho časté užívání vulgarismů a popisů sexuálních a násilných scén. No ale asi největší handicap spatřují jeho odpůrci v nezměrné popularitě, jaké se těší u generace mladých lidí. Takže jim nezbývá než mu závidět a hanět ho. To samé se dá konstatovat o mnohým jeho méně úspěšných kolezích, rozených intelektuálů, jež se na rozdíl něj nedokáží svým psaním uživit, byť plodí hodnotné a hlubokomyslné romány.

Rád bych zde zmínil tvrzení jiného, a ne zcela doceněného a pochopeného literáta, jakým byl Daniil Charms – bezbřehá to ruská duše, jejíž vyvanutí z existence bylo prostoupené nezměrnou bolestí, jež vypramenila z bezohledné lidské krutosti, za níž stála totalitní diktatura komunistického režimu. Ten tedy zastával názor, že účinek jednotlivých slov by měl být srovnatelný s efektem, jakého docílíme přibližně desetikilovým kladivem, jímž udeříme čtenáře do obličeje… A Brusselmansovi se právě toto daří.

Na pozadí jednoduchého příběhu vytváří bizarní zápletky, glosuje aktuální dění, chválí sebe sama jako největšího žijícího spisovatele, mlátí své fanoušky, zavraždí psychopata a vysvobodí ženu ministra hygieny z jeho deviantního područí, aby ji poté společně se svojí manželkou přizval k sexuálním hrátkám. U toho všeho je neobyčejně vtipný, duchaplný a nádherně cynický. Tedy ve smyslu výše uvedeného Wildova citátu.

Také autorův zjev je impozantní a nenechá nás na pochybách, že jde o netradiční individualitu, která si nebere servítky s ničím a nikým a je za každých okolností svou, neb si je vědoma své jedinečnosti, ale také mantinelů skutečnosti. I proto je pravděpodobně častým hostem talk show a různých diskusních pořadů.

Člověk má neobyčejný problém udržet střízlivý kontakt s bezohledně drastickou realitou. Opájí se spoustou zavádějících představ, díky nimž si formuje své pomýlené pojetí jsoucího. Jednou však nastane u každého z nás chvíle, kdy se všechny falešné berličky zbortí jako domeček z karet a my staneme tváří v tvář faktu křehké pomíjivosti lidské existence. A právě tímto okamžikem by se dala charakterizovat podstata Brusselmansovy literatury.

„V tý době to bylo dost vážný…, zapřemýšlel, „obzvlášť ženský, to víš… mlátil jsem hlavně ženský. Hrozný je totiž to, že dokážou bejt strašně arogantní. Obzvlášť když nosí minisukně. A když maj nalakovaný nehty. Jo, když maj nalakovaný nehty, tak ta jejich arogance přesahuje všecko. V tom okamžiku bych je nejraději zkopal do čtverečku…“
(Brusselmans, H. Bývalý bubeník. Přel. P. Englický. Dybbuk: Praha, 2011, s. 22 - 23)

Knihu Bývalý bubeník vydalo nakladatelství Dybbuk