Ve jménu Boha soucitného a milosrdného

Recenze

Vytvořeno 15. 3. 2012 1:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Kniha, o které vám chci dnes psát, není o náboženství, jak by se mohlo zdát, ale o geometrii. Geometrií se lidstvo zabývalo snad od svých nejranějších dějin. Dnes se pravda geometrie upírá docela jiným směrem a je již mnohem složitější a abstraktnější než byla v dobách např. starého Řecka, přesto hraje důležitou součást v našich životech. S geometrií se nesetkáváme jen v hodinách matematiky a ti šťastnější i v hodinách deskriptivy, ale také v umění, fyzice, technice, architektuře, přírodě, …

Kniha je svým rozsahem velice tenoučká, ale na druhou stranu shrnuje poznatky, které lidstvo získávalo posledních 2000 let. Sám autor v úvodu o poslání knihy říká:
„Tato útlá knížka mapuje rozvíjení čísel ve trojrozměrném prostoru pomocí nejzákladnějších útvarů odvozených z koule. Tyto krásné útvary jsou základním kamenem matematického bádání i uměleckého ztvárnění od dávnověku a ani po nesčetných generacích neztrácejí nic na zajímavosti a podnětnosti.“

Kniha není určena čtenáři nezasvěcenému, kterému je třeba téměř vše vyložit a vysvětlit, ale čtenáři obeznámenému, který má již nějaké znalosti a není mu třeba objasňovat některé pojmy (např. autor bere jako samozřejmé, že čtenář ví co je to n-četná osa symetrie, pravidelný mnohoúhelník, kulová plocha opsaná apod.). Čtenář musí mít vhled do geometrie – potažmo celé matematiky – a to minimálně na středoškolské úrovni. My, kteří máme horší prostorovou představivost, se sice při četbě poněkud zapotíme, ale pokud se nám nakonec podaří si danou situaci představit, výsledek stojí za to.

V knize se nejprve seznámíme s pěti (později se dozvíme, proč jich víc není) tzv. Platonským tělesy. Jednotlivá tělesa jsou stručně popsána a s postupem kapitol se rozšiřuje výklad o vzájemné souvislosti matematické, historické, filosofické a umělecké. V průběhu četby čtenář odhalí mnoho zajímavostí, např. že zatímco krychle (šestistěn) má osm vrcholů a šest stěn, tak osmistěn má šest vrcholů a osm stěn (mimochodem této vlastnosti se říká dualismus), jak je to se zlatým řezem v geometrii apod. Po té co autor jednotlivá Platónská tělesa popíše, začne je vkládat do koule, spojovat je, vzájemně je prokládat a hned se dostáváme k zajímavým číslům, o kterých se autor zmiňuje v úvodu své knihy, viz výše. Tím, ale „dobrodružství“ nekončí, naopak. S Platonskými tělesy se dají dělat další „kouzla a čáry“, např. ohvězdujeme-li některé z nich dostaneme tzv. Keplerova tělesa. Nakonec se dostáváme i k Archimedovským tělesům, které mají pravidelné stěny víc než jednoho druhu a shodné vrcholy.

Publikace je psána velmi hutně, plná informací a zajímavostí a také čísel. Z redakčního hlediska jsem odhalil jednu nedokonalost, která ovšem nikterak nekazí celkový dojem z knihy. Na straně 32 se v textu autor odkazuje na stranu XX, která ovšem v knize není. Patrně jde o odkaz, který měl být upřesněn v pozdější fázi přípravy publikace. I přes tento drobný nedostatek mohu knihu doporučit.

Knihu Platonská a archimedovská tělesa vydalo nakladatelství Dokořán v edici Pergamen.