Recenze: Knihy pro dospělé

Pohádky z doktorské kapsy pro velké

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
knihy

Michal Konštacký (Vaud) vydal v roce 2011 sbírku fejetonů a povídek Nejezte hříbata! (Triton, ilustrace Pavel Kantorek). Bylo by zavádějící říci, že jde o příběhy lékařské, stejně jako že jde o fejetony ze života. Autor se pohybuje mezi několika tématy (obory i zeměmi). Lékařské prostředí (nebo spíše chápání této problematiky, výzkumu atd.) je ale pro běžného čtenáře nejmarkantnější. Skoro lékařsky cynické. Jde to jinak? Může doktor pracovat a cítit pacientův strach a umět ho uchlácholit? Není to jako chtít slevu zadarmo?


knihaKniha se ke mně dostala oklikou. Přiletěla s kamarádkou, která mi ji předala téměř na postel, což je v případě knihy z prostředí, které zavání jódem a kávičkou ze sesterny, komické. Ležím, přemýšlím o tom, kudy se povede řez, jestli ještě někdy budu moci cvičit, aniž bych prožila něco podobného jako minulý týden, a autor mne šokoju povídkou, jak si s kolegy ukazují snad úplně všechno a v posluchárně. Je to vlastně legrace, jak máme každý nastavené vnímání studu, bolesti a strachu (v době, kdy si poučený laik může dohledat veškerá rizika zákroků a barvitě popsané komplikace od jiných spolutrpitelů na internetu). Nicméně u knihy se směju, řehtám a skoro pláču. Ne u všech povídek, ale nejméně u poloviny z nich. Ty ostatní jsou smutné, tápající, obžalující a občas mentorující.

Co je pro Michala Konštackého typické? Tam, kde píše volně a tvoří myšlenku lehce, je pointa zcela dokonalá.  „Maj´ to sežrat špačci nebo vy, doktore?“ (když dostává úplatek v podobě třešní). Nápad s přeposíláním dárků od pacientů je zlomyslný, nicméně poukazuje na kvalitu toho, co je český pacient ochoten věnovat lékaři za jeho „dobrou“ péči (např. čokoládu s rozinkami, ze kterých se vyklubou červí kluci). Tam, kde autor zanechává lékařského uvažování a působí jako člověk s vlastními obavami, se mohu identifikovat velmi snadno – „Třeba ty... kruhy v obilí... to nedělám já“ (str. 129). Jednotlivé prvky, na kterých jsou povídky vystaveny, jsou originální - „pohlaví male“, provazochodec („pracuje jako ďas“), úplatky, modré nohy a bodyguard, Czech dech, tláča a dýchání do vysavače atd.

Michal Konštacký je pro mne zvláštní kompilací lékaře, výzkumníka, vtipálka, obchodníka a člověka hledajícího svoje místo pod sluncem. Reference má úžasné a snad i chápu, proč se vydal s „tláčou“ na pohovor do diplomatického sboru. Z pohledu expata jsou veškeré jeho aktivity ohromující, odvážné a autor je jako voda v korytu řeky, ta také teče tam, kam chce. Otázka je, jak by si některé jeho kousky přebral čtenář z řad MČČ (tuto zkratku ponechám raději nevysvětlenou).

Kniha mi dává pocit, že jsou lékaři také lidé (což ležící s holým zadkem před tlupou mediků obvykle člověk nepociťuje). „Tak paninko, kterou část masa dneska nakrájíme.“ Když si to představím z druhé strany – kolik toho musí lékař vyslechnout, čelit obavám a dělat všechno možné, už se nedivím, že musí pacienta před sebou vidět jako kus materiálu, jinak by nemohl pracovat. Obdivuji tedy ty, kteří umí vyvinout přiměřenou dávku empatie (tak, aby nevyhořeli nebo nechodili každý den s kalnýma očima) a současně milují svoji profesi. Nejraději mám lékaře, se kterými se sama zasměju. Ty, co chodí v plášti jako démoni a koukají na vás s despektem, bych nejraději poslala dělat ty kruhy v obilí.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří mají rádi příběhy z ordinace, milovníkům doktorů s kufříky i těm, kteří obvykle čtou veselé historky veterinářské. Michal Konštacký připravuje druhou knihu, těším se na ni, chystá se popsat svoje zahraniční zážitky (tak jako to udělal i v této knize v povídce, podle které se jmenuje celá kniha). Myslím, že mi autor hodně ulehčil cestu na sál. Prostě si budu představovat, jak tam doktor skáče a předvádí kuře.

„Za koho platíte, pane?“ ptal se číšník.
„Za Dítě na skleníku, Dívku s oslíkem, Petra Pana, Minima Sladkého a za sebe...“
„Proboha, Marie, cos jim to dala za čaj?!!
(str. 122)
(KONŠTACKÝ, M. V. Nejezte hříbata! Praha: Triton, 2011, s. 156.)

Knihu Nejezte hříbata! vydalo nakladatelství Triton

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení