Kratochvilova škola povídek

Recenze

Vytvořeno 11. 4. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Okupace Země mimozemšťany, manipulace s bezvýznamným člověkem, jeho cesta na vrchol přepychu a pak do hlubiny neexistence, nebo hrůzný sen navracejícího se emigranta. To jsou jen namátkou vybrané náměty, které nalezneme ve sbírce Kruhová leč Jiřího Kratochvila. Kratochvil je autorem mnoha povídek, románů, divadelních a rozhlasových her. Je s podivem, že se v jeho fantazii stále rodí nová, originální témata.

Sbírka Kruhová leč obsahuje třináct povídek. Není to náhoda, počet má hlubší význam – jak Kratochvil podotýká v autorské poznámce:

Povídek je třináct, protože to je magické číslo literárního teoretika Květoslava Chvatíka, s nímž už dvacet roků vedeme korespondenci nejen o literatuře.
(Kratochvil,J. Kruhová leč. Brno: Druhé město, 2011, str. 271-272.)

Jednotlivé texty nejsou na první pohled spojeny žádným tématem ani stylem, ale nejedná se o chaotickou směs toho, co by snad autorovi zůstalo v šuplíku. Skutečným pojítkem je právě jejich rozmanitost. Prozrazuje to i podtitul sbírky znějící Škola povídek. Autor si umínil prezentovat povídku jako literární útvar a ukázat co nejvíc jejích tváří, pohrát si s jejím stylem a v neposlední řadě provokovat čtenáře a jeho fantazií. V anotaci na přebalu knihy se v souvislosti s Kratochvilovými povídkami zmiňuje Zbyněk Fišer o jakémsi „dnu představivosti“, kam čtenář spolu s autorem dojde. Domnívám se, že v mnoha případech je ono dno překonáno, i když se to na první pohled zdá jako nesmyslné tvrzení. Ale ani sám Kratochvil se takovými maličkostmi, jako jsou hranice možného a nemožného, nezabývá.

První povídka Příběh o lásce i smrti je v podstatě sci-fi z jedenadvacátého století. Země je okupována mimozemskou civilizací, někteří z dohlížitelů podlehnou pokušení pochopit záhadné aspekty lidského myšlení. Kousek tam a hodně zpátky nejprve zkouší čtenáři namluvit, že bude pojednávat o tom, jak se na žebráka usmálo štěstí. Avšak jak dlouho to může vydržet a co potom? Ale čtenář by se neměl nechat zmást, u Kratochvila je často vše úplně jinak. S povídkou Hemingway v Paříži jsme se už měli možnost seznámit dříve. Pod názvem Hemy a Marlen v Paříži byla uveřejněna ve stejnojmenné sbírce různých autorů. Základem je spekulace o setkání Hemingwaye a Marlen Dietrich. Já lošaď se odehrává v Brně – Rudá armáda osvobozuje Československo a vypravěčem je skutečně, jak název napovídá, kůň. Pošťáci začínají vyklízením restituované vily, zavalené neuvěřitelným množstvím obalů. Pointa je velmi vtipná a neočekávaná. Vizí bájné Bohemie autor čtenáře opájí v povídce Spojité nádoby. Bohužel všechno má své mouchy, a tak ani Bohemie není bez kazu. Insomnie nejprve představí postavu geniální matematičky a šachistky, a pak spěje k překvapivému zakončení. Šlépěj 3 je další variací na Čapkovu povídku, která se stala i pro jiné spisovatele oblíbeným tématem.

Jistě by bylo možné nastínit i další povídky ze sbírky - Muchacha dormida, Kruhová leč, Košmár, Vánoční sirota, Zvířátka a Petrovští, ale podstata Kratochvilových textů vůbec netkví v jednoduchém „o čem to je“. Tato první vrstva mu slouží jen jako základna, na které staví tu skutečnou mistrovskou konstrukci kratochvilovské pointy. Staví ji s nadšením a zvědavostí, kam až může zajít, než se mu stavba začne hroutit.

Na povídky Jiřího Kratochvila si musí čtenář trochu zvyknout, jinak ho můžou překvapit nečekané  konce vedoucí za hranici reality, zvraty odchylující děj na úplně jinou kolej a myšlenky, kterými se běžně nikdo nezabývá. Ale to vše tvoří těžko napodobitelný styl tohoto skvělého brněnského autora.

Knihu Kruhová leč vydalo nakladatelství Druhé město