Tuhle lišku jen tak neuštvou

Recenze

Vytvořeno 16. 3. 2012 1:00

Autor: Jana Hažlinská

Na druhý díl z románové série Písně čarodějky nechala Petra Neomillnerová své fanoušky čekat čtyři roky. Během této doby sice vycházely její další knihy, ale skalní příznivci čarodějky Moire se třásli nedočkavostí, kdy se opět ponoří do víru dobrodružství zrzavé vědmy, plného kouzel, emocí a napětí. A počkat si se skutečně vyplatilo.

Od událostí prvního dílu, kdy se Moire musela utkat se zákeřnou nákazou, s pogromy na čaroděje, které ji dostaly až na pranýř, a s nepřáteli nejen zvenčí, nýbrž i ve vlastních řadách, neuplynulo zase tolik času. Rozhodně ne dost na to, aby se zapomnělo. A právě to přivede Moire do vln dalších bojů o své vlastní místo ve světě.

Je těžké rozdělit svou věrnost mezi dva protichůdně zaměřené řády, což Moire jako nová představená Bratrstva, a zároveň novopečená členka řádu válečných čarodějů pozná na vlastní kůži. Sotva srovnáte jedny, už se o váš čas a vaše síly hlásí druzí. Je třeba mít oči všude a dbát na to, abyste nikde nepovolili otěže. Když se ke všemu přidá ještě nejistota, komu vlastně můžete věřit a na koho se spolehnout, a také nějaké ty osobní neshody pod vlastní střechou, není divu, že Moire, které je politikaření a administrativa protivné skoro jako neštovice, potřebuje na nějaký čas utéct. A co je lepší na vybití energie než válka? Jenže zatímco zrzavá Liška a její druhové z Layely čelí nebezpečí válečného tažení, nepřátelé se stahují ze všech stran, aby vymysleli, jak nejlépe udeřit.

Kdo si při čtení Nakažených myslel, že hůř a temněji už být nemůže, bude při čtení Honu na Lišku krutě vyveden z omylu. Vždyť tvorbu Petry Neomillnerové zbožňujeme právě proto, že vždycky může být, a pravděpodobně i bude hůř. A druhý díl Písní čarodějky je toho jasným důkazem. Kniha je o poznání temnější než první díl už jen proto, že nezačíná idylkou, pokud se o idylce v Moiřině světě dá mluvit, nýbrž už od začátku na nás dýchá hrdinčina deprese, vztek a pocit úzkosti. Oproti hrdinům ostatních knih z pera Neomillnerové jsou Moire a Desmond dvojicí vyzařující reálné pocity vyvolané situacemi, v nichž se můžeme ocitnout i my sami. U této čarodějnické dvojice jde více než o jejich život ve světě magie o vzájemný vztah a soužití dvou osob, procházejících vývojem. I díky autorčině jasnému a dynamickému vypravěčskému stylu, upřednostňujícímu dialogy před sáhodlouhými popisy, bude čtenář vnímat Moiřinu stísněnost skomírajícího plamene a Desmondovu zoufalost z vědomí toho, že se mu jeho družka vzdaluje a ztrácí tam, kam on se rozhodně nikdy dostat nechtěl.

Spletitý příběh plný intrik a zrady na každém kroku ubíhá dynamicky a svižně. Svůj podíl na tom má Moiřina nechuť vyhledávat nová podduchnová dobrodružství. Dočkali jsme se konečně doby, kdy Moire chlapy ze své postele vyhazuje, a pokud ne, tak vnímá jejich přítomnost spíše mechanicky. Hrdinka už také odmítla řešit příčiny svých depresí. Přijala myšlenku, že co nemůže změnit, v tom je lepší se nešťourat. A tak ve vyprávění akce střídá akci a sem tam se vmísí nějaké to intrikářské sezení, které však tempo nijak nezdržuje.

Shrnuto a podtrženo, pokud máte pocit, že vám teď v životě všechno vychází a vaše nálada je až podezřele dobrá, nechte na sebe dýchnout dusivou atmosféru této fantasy, kde si nikdo - ani hlavní hrdinové - nemůže být ničím jistý. Čtení bude rychlé, neboť stálý pohyb vpřed vám nedovolí knížku odložit, dokud budete mít stránky k otáčení. A přestože stránky dojdou rychle, náhle a bez varování, lehký pocit paranoie ve vás zůstane ještě hodně dlouho. 

Hon na Lišku vydalo nakladatelství Epocha