Staré domy mají prazvláštní – a nebezpečné obyvatele…

Recenze

Vytvořeno 27. 3. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Název svého příspěvku jsem opsala z obálky útlé knížky, kterou vydala Metafora. Lepší mne totiž nenapadl. Příběh Susan Hillové Malá ručka je skvělým hororem, přestože v něm nelítají upíři ani vlkodlaci a nikdo nikoho nepožírá. Autorka pracuje s náznaky, pocity, vjemy. Drží naši psychiku v napětí do posledních stránek.

Čtenářům autorka představuje sympatického hrdinu, antikváře Adama Snowa, který pro své zákazníky hledá, objevuje a kupuje vzácné tisky. Jednou, cestou domů od zákazníka, zabloudí k tajemnému domu. A tam se stane cosi, co nelze vysvětlit rozumem. V zahradě polorozbořeného domu Adama cosi překvapí…

Vím to, poněvadž, když zavřu oči, cítím, jak se to děje znovu. Ta vzpomínka je živá a je to tělesná vzpomínka. Mé tělo ji cítí, není to jenom něco v mé mysli.
Stál jsem na prostranství v šerém zelenavém světle a nad mou hlavou kolébal stříbrný srpek večernici. Ptáci ztichli. Vzduch se ani nehnul.
A jak jsem tak stál, ucítil jsem, jak se do mé pravé dlaně vplížila čísi malá ručka, jako kdyby ke mně v tom šeru přišlo dítě a chytlo se mě. Studené prstíky se mi důvěřivě schoulily do dlaně a zůstaly tam.
(Hillová, S. Malá ručka. Praha: Metafora, 2012.)

Od tohoto okamžiku se s Adamem děje cosi, co nedokáže identifikovat. Prožívá úzkostné stavy, přepadají ho mdloby, má pocit, že se zbláznil. Něco ho nutí, aby se o opuštěném domě se zanedbanou zahradou dozvěděl co nejvíc. Malá ručka ho pronásleduje a on jako kdyby na ni čekal. Jeho strach provází očekávání. Kam to vše půjde? Nedokáže mu poradit ani bratr, který kdysi prožíval podobné stavy. Nedokáže nebo nechce?

Susan Hillová skvěle využila všech možností (psychologických i stylistických), vtáhla mistrně čtenáře do ponurého prostředí, naznačila jim, kam se má jít, a pak je děsila jen pomocí skvěle vyobrazených pocitů, vjemů, náznaků. Bravurně gradovaný příběh spěje stále kupředu, nic není navíc, nikde se zbytečně neodbočuje. O hlavního hrdinu brzy začnou mít čtenáři strach. Vždyť je tak bezbranný, zranitelný. Proto čtou překotně dál v domnění, že mu čtením slov, vět a odstavců pomůžeme najít vysvobození z přeludů. Autorce se tak podařilo vyvolat téměř vlčí hlad po písmenkách a těžkou návykovost. Už dlouho jsem nečetla tak dobrý hororový příběh, který nepotřebuje monstra, krvelačné šelmy ani jiné podobné zrůdy. K navození strachu jí stačí jen vjem, pocit, nálada. A několik podivných postav, které mohou, ale také nemusí být nadpřirození…

Knihu Malá ručka vydalo nakladatelství Metafora