Mrazivé fantasy

Recenze

Vytvořeno 1. 4. 2012 2:00

Autor: Petra Lojínová

Pavel Brycz je zkušený autor, který již téměř dvacet let dělá svými knihami radost dospělým i dětem. Svůj výrazný vypravěčský talent prokázal už v roce 1993 svou prvotinou Hlava Upanišády. Nyní mají čtenáři možnost se seznámit s jeho novou sbírkou povídek Co si vyprávějí andělé?, která se zdá být - podle názvu, obalu i upoutávek distributorů - určená dětem. Pokud ovšem počítáte s tím, že z Bryczovy knihy budete předčítat dětem před spaním, posečkejte chvíli a nejprve si přečtěte následující hodnocení.

Bryczovy knihy pro děti v sobě mají vždy něco nadpřirozeného. Kouzelný svět Gabriely je plný mluvících věcí, jež slyší pouze malá Gabriela, v Dětském zvěřinci se děti mění na zvířata, v Bílé paní na hlídání vystupuje opravdu originální chůva. Nová knížka Co si vyprávějí andělé? nás zavádí mezi strážné anděly, kteří se v noci scházejí v prázdném kostele a povídají si o lidech, nad nimiž bdí. Podtitul Fantasy všedního dne je přesně to, co by nás mělo varovat před večerním předčítáním. V něm je zakódovaná podstata povídek. Jsou totiž inspirovány skutečným životem a Brycz ho líčí bez příkras a v mnoha případech velmi syrově.

Již první povídka Kdy se vidí andělé? trochu zarazí. Anděl Abrahám vypráví o svém chráněnci Vladimírkovi, který je sice specialistou na neviditelné mikroby, ale:

Vladimírek netušil, že k manželství jsou potřeba i viditelné věci: hlavně byt a peníze. Pro svoji vášeň k věcem neviditelným oslepl vůči penězům.
(Brycz,P. Co si vyprávějí andělé?. Praha: Mladá fronta, 2011, str.9.)

Vladimírek se pak z nedostatku peněz odhodlá k zoufalému činu, pochopitelnému dospělým lidem cítícím zodpovědnost za svou rodinu. Nepodařilo se mi interpretovat poselství, které by tato povídka měla předat dětem tak, abych mu sám věřil. Vánoce na doživotí - další povídka - je pak proti předchozí vyloženým pohlazením, jejím tématem je splněný sen. Do světa adrenalinových sportů, kde člověk svého strážného anděla opravdu potřebuje a zaměstnává, nás zavádí Anděl workoholik. Ze současnosti rovnou do dávné minulosti se přeneseme v Plavbě kolem Afriky. Anděl, který zradil svého člověka pojednává o povinnosti a věrnosti.
Těchto prvních pět povídek je zařazeno do souboru Noc co noc. Další část nazvaná Podivuhodné cesty je snad ještě dramatičtější. Můžeme být svědky operace siamských dvojčat (Siamský příběh), krásný příklad syrovosti Bryczových povídek – vůbec se netají tím, že obě dvojčata operativní oddělení přežila snad jen zázrakem, když při nich stáli jejich andělé strážní. Dostaneme se i kosmu (Kosmický výcvik) a Dítě štěstěny je velmi zdařilé sci-fi o cestování časem. Podivuhodná cesta je vyprávění anděla Aarona, který s Františkem Běhounkem zažil ztroskotání vzducholodi Italia. Při čtení povídky Vlčí oči člověka mrazí, nejen proto, že se odehrává na mrazivých sněžných pláních, ale i tím, že je nesmírně dramatická a působivá.

Tématy Vinných i nevinných příběhů jsou podnikání, hazard, sport i literatura. Za pozornost stojí Andělka, velmi silný a neveselý příběh, který se dá s velkou dávkou nadsázky nazvat „pohádkou o euthanasii“. Poslední část Jako zázrakem už obsahuje pouze dvě povídky a tvoří jakýsi závěr celé sbírky.

Ze stručné charakteristiky jednotlivých povídek je poznat, jak velkou šíři stylů a témat si Brycz zvolil a spojil je pouze předpokladem existence strážných andělů, neviditelných bytostí, které občas v poslední chvíli dokážou obrátit štěstěnu na naši stranu. Bryczovy povídky jsou nesmírně citlivě a poutavě napsané. Autor dostál pověsti skvělého vypravěče, stejně jako ve svých předchozích dílech. Mladá fronta věnovala knize příkladnou péči, kvalitní vazba i papír a krásné ilustrace Zuzany Seye tvoří dojem luxusního vydání. Váhal bych však v tom, komu jsou Andělé ve skutečnosti určení. Potěší a zaujmou dospělé, děti by je měly číst až v okamžiku, kdy jsou schopny správně pochopit některé zákeřnosti reálného života. 

Knihu Co si vyprávějí andělé? vydalo nakladatelství Mladá fronta