Povídky vonící dálkou i tajemstvím

Recenze

Vytvořeno 2. 4. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Je libo cestovat do Indie, nebo raději na Divoký západ? Když to nepůjde ve skutečnosti, proč tuhle dalekou cestu za dobrodružstvím neprožít alespoň v knižní podobě? Na cestu vás zve Mirko Pašek ve znovu vydané knize Fakír z Benáres a jiné povídky.

Dobrodružná knížka pro děti má dvě části, první z nich se odehrává v Indii a voní východním tajemstvím, zatímco druhá, z Divokého západu, přenese čtenáře do 19. století a popisuje skutečnou historickou událost – Velký run. Tehdy nešlo o nic jiného než získávání co nejlepších území (claimů) na původně Čerokézském území. Že mezi oběma částmi není žádná souvislost? Na první pohled jistě ne, ale přesto je spojuje postava Čecha, který se musí vyrovnat se svým postavením v cizí zemi.

V indické části se objevují povídky psané v ich-formě, ve kterých Pašek především popisuje krásy vzdálených zemí, stejně jako lidskou touhu po lákavých představách,,, nebo věčný hon za štěstím. Převážnou většinu z nich napsal až několik let po svém návratu z Indie, kdy jeho zážitky dostatečně uzrály, aby je mohl náležitě literárně zpracovat. Neváhá psát o odlišné kultuře a víře, podobně jako o „zázracích“, které pro Evropana asi navždy zůstanou tajemstvím.

Naopak v části z Divokého západu na čtenáře čeká novela Velký run, popisující obsazování Čerokézského území. Začíná možná poněkud zdlouhavým popisem, odkud se tento run startoval, ale hned vzápětí autor baví vyprávěním strýce Patenta i plány, jak snadno a poměrně rychle získat nejlepší claim. Na stránkách novely se střídá množství postav, ať už to jsou sooneři (podvodníci, kteří na území přicházejí dřív), nebo skutečně poctiví zájemci o nové území v dnešní Oklahomě. Jednou z postav je český švec, který by chtěl mít vlastní zemědělství. Má vyhlédnuté místo, jež by se mu líbilo, ale v představách vypadá mnohem lákavěji než ve skutečnosti. A jsme zase u toho – u touhy najít něco neuchopitelného.

Nejnovější vydání Fakíra z Benáres a jiných povídek ilustroval Lubomír Kupčík. Všechny obrázky v knize jsou černobílé (jak už to u výtisků z edice Knihy odvahy a dobrodružství bývá) a přitom z nich dýchá kouzlo, které si člověk představí u jakéhokoli cestopisu. Čtenář si hned snáze představí podmínky, v jakých se žilo, i mnohdy vražednou krásu přírody.

Poprvé kniha vyšla zhruba před 25 lety a dnešní dětský čtenář by ji třeba mohl považovat za zastaralou. V doslovu se dočte, že byla upravena tak, aby byla čtivá i dneska. Ať už se to týká gramatiky a slovní zásoby nebo třeba doplnění vysvětlivek, musím uznat, že se všechno mimořádně povedlo.

Ukázka z knihy:

Skončila vteřina a žena šla dál. Ale já jsem zůstal stát a hleděl jsem střídavě za ní a k zázračné hrobce Itimad-ud-Daula, která obestírá zvadlé ženy krásou.
(…)
„Jusufe! Jusufe, víš přece, že ženy touží být věčně krásné, mladé a svěží. A já znám místo, kde se jejich touha splní! Kde myslíš, že to je?“
„Ano, sáhibe.“
Tu jsem poznal, že mi nerozumí nebo mě neposlouchá nebo mi nechce rozumět, a hruď mi znovu sevřela ta strašná, cizí tíseň a znovu jsem byl sám.
(Pašek, M. Fakír z Benáres a jiné povídky. Praha: Albatros 2012, s. 34.)

Knihu Fakír z Benáres a jiné povídky vydalo nakladatelství Albatros