Biblické příběhy, jak je neznáte

Recenze

Vytvořeno 1. 5. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Kain, bratrovrah, kterého Bůh označil, aby ho nikdo nemohl zabít. Jeden z nejznámějších biblických příběhů ztvárnil José Saramago ve své stejnojmenné knize. Adam a Eva byli právě vyhnáni z Ráje…

Kain krátce po vraždě svého bratra opouští rodný kraj. Netuší pořádně, kam jde a jaký je jeho cíl. Nemá u sebe nic víc, než při svém prvním střetu s Bohem, a stává se tak – řečeno moderně – bezdomovcem. Snad kdyby našel nějakou práci… Jenomže nic v lidském životě není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, a Kain má jedinou jistotu: bude se plahočit světem a s Bohem diskutovat o dobru a zlu a jeho způsobilosti dbát nad všemi svými potomky. Zároveň má bratrovrah možnost mezi různými přítomnostmi, nebo budoucností, přítomností a minulostí, to je jen na čtenáři, pro které označení se rozhodne. (Přestože pod vlivem José Saramaga je příhodnější mluvit o různých přítomnostech.) Tak se může účastnit dalších biblických příběhů a autor si nepozorovaně a důmyslně usnadnil přechody mezi nimi. Proč by Kain nemohl zaskočit za anděla s porouchaným křídlem, když chce Abrahám obětovat svého syna? Nebo se zúčastnit zničení Sodomy a Gomory, případně být ve vojsku, které dobylo Jericho? Na konci svého příběhu se nalodí na Noemovu archu, kde se má podílet na rozmnožení lidstva. I když… Ani Bůh není všemocný a nemůže člověku zabránit, aby udělal všechno, co ho napadne.

Skoro by se dalo říct, že jde o kacířské čtení. I nevěřící člověk má k víře nějakou úctu. Ne, že by kniha byla nějak neuctivá, ale úcta jaksi ustoupila do pozadí a nahradily ji jinak docela běžné vlastnosti. Konec konců, proč ne? Kain byl chlap jako každý jiný, tak je pochopitelné, že si taky chtěl užít. Autor nikde nezabíhá do přílišných detailů, ale přitom je z jeho náznaků jasné víc než dost.

I Kainovy diskuze s Bohem by se na první pohled mohly zdát neuctivé, nebo přinejmenším nevhodné. Mohly, jenomže co když to tak úplně není? Schválně, proč si na Kainově místě nepředstavit jakéhokoli pracujícího člověka a místo Boha jeho nadřízeného? Mohlo by to tak fungovat? Určitě, ale José Saramago svoje čtenáře nenutí, aby si představovali to samé jako on. Nechá jim dostatek prostoru, aby mohli číst mezi řádky, nebo si do příběhu promítli svoje zkušenosti nebo cokoli jiného, jak je libo…

A přesto je minimálně zvláštní, proč jsou vlastní jména v knize psána s malým začátečním písmenem. Čtenáře to poměrně lehce poplete. Napadá mě pro to jen jediné vysvětlení: biblický příběh je vlastně jakousi kulisou pro příběh docela jiný…

Ukázka z knihy:

Izák se zeptal, Otče, co špatného jsem udělal, že jsi mě, svého jediného syna, chtěl zabít. Neprovedl jsi nic špatného, izáku. Tak proč jsi mě chtěl podříznout jako jehně, naléhal chlapec, nebýt toho muže, který ti zadržel ruku, kéž ho bůh zahrne milosrdenstvím, nesl bys teď domů moji mrtvolu…
(Saramago, J.: Kain. Praha: Plus 2011, s. 71.)

Knihu Kain vydalo nakladatelství Plus