Poetická rozmanitost Šindelkových povídek

Recenze

Vytvořeno 10. 5. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Marek Šindelka si svůj debut odbyl v roce 2006, kdy vyšla jeho sbírka poezie Strychnin a jiné básně, a není žádným nováčkem ani v oblasti prózy, velmi dobře hodnocený román Chyba byl vydán roku 2008 a o tři roky později se dočkal i své komiksové adaptace. Od držitele Ceny Jiřího Ortena a autora přinejmenším zajímavého románu čtenář právem očekává, že jeho následující kniha přinese opět něco podnětného. Jste zvědaví, jak to dopadlo? Chcete vědět víc? Zůstaňte s námi.

Větičku, kterou dlouhá léta slýcháme v televizním zpravodajství, si Marek Šindelka zvolil za název své nové sbírky povídek. Mohlo by se zdát, že toto heslo má v sobě potenciál uvést a spojit dohromady jednotlivé texty v jeho knize, skutečnost je však jiná. Jednotlivé povídky nespojuje žádné závažnější společné téma, občas se trochu prolnou, ale je to dotek spíše náhodný než koncepční. Šindelkův jazyk je výrazně poetický, ale ne důsledně ve všech textech. Některé povídky jsou prozaičtější, některé působí spíše jako škola metafor. Týká se to zejména prvních dvou (Jméno a Luk), které nejsou poetické pouze jazykem, ale i obsahem Jejich pointu musí čtenář vycítit a prožít, autor ho k ní nevede přímou cestou. I povídka Společenské hry by se dala do tohoto výčtu zahrnout. Návrat je text úplně jiného ražení. Spojuje nemožnost pochopit pravidla cizího prostředí, do kterého jsme náhle zasazeni, a pohyb v kruhu, jenž nejsme schopni zastavit. Podobně zpracovaná kafkovská témata se objevují třeba v dílech Jana Kameníčka.

Povídka Jaro vzdor svému optimistickému názvu, evokujícímu zrod a život, pojednává ve třech črtách o zmaru a smrti. Patří mezi slabší texty, nemá příliš originální myšlenku a prvoplánově apeluje na čtenářovy city. Podstatně originálnější – myšlenkou i zpracováním – je Zrcadlo. Interwiev s umělcem „vtěleným“ do sousedky v sobě nese výrazné stopy magického realizmu, polohy, která Šindelkovi, vzhledem k jeho tíhnutí k poetické fantasknosti, vyhovuje. Naproti tomu povídka Polaroid svádí jeho představivost na scestí. Fabulace jako forma navazování známostí i jako způsob života je téma víc než obehrané. Když se k tomu přidá záhadná fotografie nalezená v odpadkovém koši, zobrazující neznámou dívku, v čtenáři se okamžitě probudí vzpomínka na Amélii z Montmartru. Jako závěrečná povídka postrádá sílu a zajímavost, jež by v čtenáři zanechaly pocit, že kniha, kterou dočetl, byla něčím zvláštní. Strategičtější by bylo nechat nakonec raději povídku titulní – rozsahem je to spíš novela -, protože ta má větší šanci čtenáře zaujmout a autora představit jako člověka, který má co říct. Šindelka se v tomto textu vyhraňuje svým typickým poetickým jazykem, ale nepotlačuje jím dějovou linku. Čtenář je schopen vnímat kam a k jaké pointě novela směřuje. Projevuje se také Šindelkova schopnost pracovat s přímou řečí, scéna opileckého blábolení je excelentní, stejně jako titulky pseudozpráv, kterými se přátelé častují.

„Malba je přežitek, rozumíš! Je to impotentní, nedostatečný žánr, doba je jinde,“ huláká Tomáš a strká do myslivce, který se vodnatým pohledem jak tyčí opírá o stůl, ve vousech má kousky zvratků.
„Malíř,“ škytne Tomáš, „je přizdisráč! Je ti to jasný? Doba je jinde. Jediná cesta (říhne) je koncept! Konspetuální polictky angžovaná tvor(říhne)ba!“
A nimrod zvedá těžké uslzené oči, funí, kývne hlavou jako že ano, že bere na vědomí, že si to bude pamatovat, bude se podle toho v lesích řídit, bude tu moudrost zvěři a ptactvu předávat.
(Šindelka,M. Zůstaňte s námi. Praha: Odeon, 2011, str. 86.)

Sbírka povídek Marka Šindelky působí nevyrovnaným dojmem. Jednotlivé texty jsou odlišné tématem, délkou i stylem a žádný společný záměr není zřetelný. Mezi texty, které by se daly označit jako vynikající, jsou i vyloženě slabší, nic neříkající povídky. V každé je ale uschován autorův výrazný trumf – bohatý jazyk, živé popisy, vycházející ze schopnosti přenést na papír vizuální vjem, a poetika, kterou Šindelka umí nalézt i ve věcech nepěkných.

Knihu Zůstaňte s námi vydalo nakladatelství Odeon