Recenze: Knihy pro dospělé

Poetická rozmanitost Šindelkových povídek

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
zena

Marek Šindelka si svůj debut odbyl v roce 2006, kdy vyšla jeho sbírka poezie Strychnin a jiné básně, a není žádným nováčkem ani v oblasti prózy, velmi dobře hodnocený román Chyba byl vydán roku 2008 a o tři roky později se dočkal i své komiksové adaptace. Od držitele Ceny Jiřího Ortena a autora přinejmenším zajímavého románu čtenář právem očekává, že jeho následující kniha přinese opět něco podnětného. Jste zvědaví, jak to dopadlo? Chcete vědět víc? Zůstaňte s námi.



knihaVětičku, kterou dlouhá léta slýcháme v televizním zpravodajství, si Marek Šindelka zvolil za název své nové sbírky povídek. Mohlo by se zdát, že toto heslo má v sobě potenciál uvést a spojit dohromady jednotlivé texty v jeho knize, skutečnost je však jiná. Jednotlivé povídky nespojuje žádné závažnější společné téma, občas se trochu prolnou, ale je to dotek spíše náhodný než koncepční. Šindelkův jazyk je výrazně poetický, ale ne důsledně ve všech textech. Některé povídky jsou prozaičtější, některé působí spíše jako škola metafor. Týká se to zejména prvních dvou (Jméno a Luk), které nejsou poetické pouze jazykem, ale i obsahem Jejich pointu musí čtenář vycítit a prožít, autor ho k ní nevede přímou cestou. I povídka Společenské hry by se dala do tohoto výčtu zahrnout. Návrat je text úplně jiného ražení. Spojuje nemožnost pochopit pravidla cizího prostředí, do kterého jsme náhle zasazeni, a pohyb v kruhu, jenž nejsme schopni zastavit. Podobně zpracovaná kafkovská témata se objevují třeba v dílech Jana Kameníčka.

 

Povídka Jaro vzdor svému optimistickému názvu, evokujícímu zrod a život, pojednává ve třech črtách o zmaru a smrti. Patří mezi slabší texty, nemá příliš originální myšlenku a prvoplánově apeluje na čtenářovy city. Podstatně originálnější – myšlenkou i zpracováním – je Zrcadlo. Interwiev s umělcem „vtěleným“ do sousedky v sobě nese výrazné stopy magického realizmu, polohy, která Šindelkovi, vzhledem k jeho tíhnutí k poetické fantasknosti, vyhovuje. Naproti tomu povídka Polaroid svádí jeho představivost na scestí. Fabulace jako forma navazování známostí i jako způsob života je téma víc než obehrané. Když se k tomu přidá záhadná fotografie nalezená v odpadkovém koši, zobrazující neznámou dívku, v čtenáři se okamžitě probudí vzpomínka na Amélii z Montmartru. Jako závěrečná povídka postrádá sílu a zajímavost, jež by v čtenáři zanechaly pocit, že kniha, kterou dočetl, byla něčím zvláštní. Strategičtější by bylo nechat nakonec raději povídku titulní – rozsahem je to spíš novela -, protože ta má větší šanci čtenáře zaujmout a autora představit jako člověka, který má co říct. Šindelka se v tomto textu vyhraňuje svým typickým poetickým jazykem, ale nepotlačuje jím dějovou linku. Čtenář je schopen vnímat kam a k jaké pointě novela směřuje. Projevuje se také Šindelkova schopnost pracovat s přímou řečí, scéna opileckého blábolení je excelentní, stejně jako titulky pseudozpráv, kterými se přátelé častují.

„Malba je přežitek, rozumíš! Je to impotentní, nedostatečný žánr, doba je jinde,“ huláká Tomáš a strká do myslivce, který se vodnatým pohledem jak tyčí opírá o stůl, ve vousech má kousky zvratků.
„Malíř,“ škytne Tomáš, „je přizdisráč! Je ti to jasný? Doba je jinde. Jediná cesta (říhne) je koncept! Konspetuální polictky angžovaná tvor(říhne)ba!“
A nimrod zvedá těžké uslzené oči, funí, kývne hlavou jako že ano, že bere na vědomí, že si to bude pamatovat, bude se podle toho v lesích řídit, bude tu moudrost zvěři a ptactvu předávat.

(Šindelka,M. Zůstaňte s námi. Praha: Odeon, 2011, str. 86.)

Sbírka povídek Marka Šindelky působí nevyrovnaným dojmem. Jednotlivé texty jsou odlišné tématem, délkou i stylem a žádný společný záměr není zřetelný. Mezi texty, které by se daly označit jako vynikající, jsou i vyloženě slabší, nic neříkající povídky. V každé je ale uschován autorův výrazný trumf – bohatý jazyk, živé popisy, vycházející ze schopnosti přenést na papír vizuální vjem, a poetika, kterou Šindelka umí nalézt i ve věcech nepěkných.

Knihu Zůstaňte s námi vydalo nakladatelství Odeon

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení