Zenový bojovník

Recenze

Vytvořeno 22. 4. 2012 2:00

Autor: Hana Moualla

Na podzim roku 2011 vyšla kniha o životě a práci Steva Jobse pod názvem Steve Jobs (v ČR vydalo nakladatelství Práh). Autor, Walter Issacson, výkonný ředitel organizace Aspen Institure, býval také šéfem CNN a šéfeditorem časopisu Time.  Jaký byl přínos Stevea Jobse? A zasloužil si mít životopis od Issacsona, který psal o Einsteinovi nebo Benjaminu Franklinovi?

Abychom mohli napsat, kým Steve Jobs byl, museli bychom prožít to, co prožil, nebo s ním pracovat. Můj muž tvrdí, že kdybych s ním měla pracovat, už bych neměla tak jásavé dojmy… Třeba ano, ale stále bych cítila jen rozpor mezi pracovní mentalitou středoevropskou a americkou.

Zenový bojovník musí prý umět “své řemeslo”, ale neustále se učit a měnit taktiku. Jinak by mohl být manipulován… Steve Jobs prý lidi dělil na hvězdy a pitomce. Chtěl pracovat jen se špičkami. Nutil lidi podávat hraniční výkony. Zprávy pracovních odborů by mu jistě reklamu vzorného zaměstnavatele  neudělaly. Prošla jsem několik desítek česky i anglicky psaných článků různé kvality a vypovídací hodnoty, shlédla Issacsonova videa a pozorovala své čtyřleté dítě při obsluze iPadu. Chtěla jsem rozumět lépe muži, kterého mnozí vnímají jako fenomenálního člověka, který zasáhl hned do několika oblastí lidského života. Jaký byl Steve Jobs jako otec, bratr, manžel?

Dětství s náhradními rodiči Paulem a Clarou popisují autor i Steve jako harmonické (od dospívání byl rebelem a dostudoval jen díky své učitelce, která ho uměla zaměstnat nad rámec výuky). Nakolik Steve Jobs trpěl tím, že byl svými biologickými rodiči odložen? A odložili ho jen proto, aby matka nepřišla o nárok na dědictví po svých rodičích, kteří nesouhlasili se svatbou se Syřanem? Někdo k tomuto vztahuje niterné postoje Stevea Jobse. Steve prý uměl křičet, plakat, citově vydírat, ale také měl skvělou představivost o tom, co lidé BUDOU chtít, uměl lidi okolo sebe nadchnout a inspirovat. Podléhání síle vůle se Stevu Jobsovi vymstilo v závěru – věřil, že díky ní zvítězí nad těžkou nemocí, a promrhal tak několik zásadních měsíců, než přistoupil na lékaři doporučovanou léčbu. Na druhou stranu mi kniha poskytla prostor obdivovat člověka, který tváří v tvář bolestem a složité léčbě jde stále kupředu, vymýšlí zlepšováky pro uživatele produktů v nemocnici…

První kapitoly jsou napěchované daty, jmény, technickými údaji (kapitol je celkem 41). Text se pomalu rozbíhá. Nemohu se zbavit dojmu, že autor postrádá vášeň – tu emoci, kterou Steve Jobs oplýval a kterou mu také spolupracovníci během divokých diskuzí o produktech zazlívali. Walter Issacson je příliš objektivní, korektní. Nepochybně jde o mediálně zkušeného člověka, který musel uspořádat nepředstavitelné množství informací z podkladů a rozhovorů. Na city autor hraje po americku až v poslední kapitole zmínkou o tom, jak Steve Jobs mačká svůj “vypínač”. Ale to zní spíše spirituálně. Pokud bychom chtěli poznat Stevea Jobse jako člověka, určitě bychom měli zabrousit do knih jeho sestry, spisovatelky Mony Simpson, kterou našel v dospělosti.

V knize (i řadě článků) je čtenářům předhazována “deformace reality”, ohýbání pravdy podle toho, jak se mu zachtělo. Jak už jsem zmínila, to se Stevu Jobsovi vymstilo na konci života. Tahle ztráta bolí. Doma milujeme filmy Pixaru, Laseter a Steve Jobs změnili dětský film. Ano, můj život po Wall-im už nikdy nebude stejný… Krása maličkostí je patrná.

Autorův odstup od Steva Jobse je deklarovaný na začátku: “Jeho přátelství v průběhu let pokaždé zesílilo, když uváděl na trh nějaký nový product a potřeboval se dostat na obálku časopisu Time nebo do televize CNN, kde jsem pracoval.” (str. 12). Autor nás utvrzuje v tom, že vlastně knihu psát nechtěl, váhal, zda již vše o Jobsovi bylo řečeno. Walter Issacson měl tu výhodu, že spoluprací přímo s Jobsem získal také desítky, možná i stovky kontaktů potřebných pro sepsání knihy. Byl první a také poslední, kdo měl pravděpodobně souhlas Steva Jobse k vydání knihy (ačkoliv kniha není autorizovaná). Walter Issacson měl štěstí publikovat knihu, kterou Jobs ani jeho žena nechtěli kritizovat nebo opravovat (kvůli autentičnosti). I tehdy nechal Steve Jobs prostor pro vlastní vnímání. Dalo by se říci, že tak, jak postupoval při vývoji výrobků – ne pro krásu, ne pro peníze, ale pro umění a nabídnutí momentu překvapení. Vlastně i v této recenzi mám pocit, že Stevova osobnost přebíjí autora. Neustále myslím na to, co je obsahem, nikoliv formou.

V černobílém vidění světa bychom Jobse mohli označit jako “geniálního mrzouta” (Reflex, 24. 10. 2011), “uplakaného tyrana” (Finmag, 17. 11. 2011), nebo omílat jeho zkreslení vnímání reality, stejně jako kritizovat operační systém iMacu. Mohli bychom zpochybňovat jeho nakládání s akciemi a opcemi nebo loajalitu k přátelům, což v knize neustále bije do očí. Jenže takto bychom získali obraz o podnikateli, nikoliv o člověku. A pro mne je Steve Jobs jedním z těch mikrokosmů, které zaniknou a nic je nenahradí.

Před očima se mi take rojí Atari, modré krabičky, Wozniak, Next, Lisa, iMac, Bill Gates a George Lucas, obliba Dylana, přátelství s Bonem, Palo Alto, iTunes a mnoho dalšího (např. veganství hraničící s poruchou příjmu potravy). Steve Jobs toho prostě prožil na jeden lidský život hodně. A žil jednoduše – tvořil svoji realitu. A v tomhle se mi autorův přístup naopak líbí. Spolehlivě nás provádí dobou, kdy byl Steve adoptován rodiči, které miloval, nalezením biologické sestry Mony, složitým vztahem se svými dcerami (počínaje Lisou). Tvrdí se, že zkušenosti s LSD a jakýsi pocit vykořenění byly dvěma určujícími prvky v životě Steva Jobse. Podle mne to byl i fakt, že Steve Jobs chtěl mít nad svým životem nekonečnou kontrolu, nikoliv z pedantství, ale aby ho už nikdo nikdy nemohl ranit tak, jako jeho biologičtí rodiče… Ale třeba se pletu.

Knih o Jobsovi bude napsáno ještě spoustu a mnohokrát zazní v rámci IT blogů, článků všech světových jazyků a jeho přístup k tvorbě snů bude teoretizován v marketingových tipech. Jenom minulý týden jsem našla tři další knihy o tom “jak to Steve dělal” (anglicky). Podobný přístup k tomu, jakou stopu “zanechám”, měl T. G. M. Se Stevem zanikl jeden mikrokosmos. Kolik lidí umí žít proti všem a pro všechny?

Kdyby se na mne díval iSteve ze svého iCloudu, určitě bych dostala kartáč. Málo vyvážené, málo vizionářské, pak nějaký nepublikovatelný výraz... A snad by měl i pravdu.  Psát o někom, kdo přesahuje hranice své smrtelnosti, je složité. Koneckonců, tahle kniha není se svými skoro sedmi sty stránkami určená k odpolednímu zákusku. Ale definitivně jsem propadla magickým zaklínadlům šeptajícím slova: “Viber, ZEN a design v technice”…  A za tohle autorovi děkuji.

Knihu Steve Jobs vydalo nakladatelství Práh