Když dostanete Posledu…

Recenze

Vytvořeno 29. 4. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

…tak to není vůbec zlé. Pro pochopení budu nejdřív citovat:

Dříve, než započneme vyprávěti tento příběh, rádi bychom se zmínili o prastaré hře na honěnou čili na babu, kterou, milé děti, zajisté všechny znáte a pěstujete. Těm z vás pak, které náhodou nepocházíte z krajů podkrkonošských, připomínám, že tato památná hra, jejíž původ sahá až do prastaré doby kamenné, kdy se baby dávaly mlatem, nazývá se v krkonošském podhůří hra na Posledu. Kdo dostane poslední babu, má Posledu a musí jít s Posledou spát. Jaké to může mít vážné, ba přímo historické následky, o tom chceme vám, milé děti, celý příběh pověděti. (Vlastimil Rada, Jaroslav Žák: Příběhy děda Posledy. Plus, 2012, s. 7)

Vše tedy začalo hrou na honěnou, při které poslední babu dostal Vašík Dusbálek. Když vyrazil domů, přilípl se na něho drobný stařík, kterého se klučina zprvu bál, ale brzy poznal, jak užitečný děd Posleda je. Doma pomohl opravit rozbité rádio, „uklidil“ tatínka do hospody, napsal se všemi sourozenci – Vašíkem, Pepíkem a Alenkou – úlohy, dokonce slíbil, že všem ve škole postupně bude napovídat… Děd Posleda se skutečně vypravil s chlapci do jejich gymnázia, kde způsobil přímo pozdvižení (spletli si ho s inspektorem), zavedl nové praktiky výuky a vypořádal se s duchy, kteří udržovali v ústavu starobylý řád.

Nakladatelství Plus vydal knížku Příběhy děda Posledy Rady a Žáka, která patří do řady jejich „študáckých“ opusů.  Vycházel z úplného, nezkráceného vydání z roku 1937, které bylo pohádkovější, než autory zkrácené verze pozdější. V textu tak zůstalo oslovení dětských čtenářů (je vidět dobře v citovaném prologu), nebyly vypuštěny kapitoly s pohádkovými motivy, kdy chlapci Dusbálkové lítají s dědem nad Prahou apod. Stejně odpovídá i zachování až archaické češtiny s nezvyklým slovosledem, množstvím přechodníků a užíváním infinitivů se zakončením na  -ti. Tento styl mne hladil po duši, ale domnívám se, že současným čtenářům mohl přinést nejednu potíž v porozumění čteného.

Knížky autorské dvojice Rada – Žák mám ráda od dětství. Jejich neotřelý a rozpustilý humor mne vždycky rozesměje. Jejich umění ironie a nadsázky v sobě nese velikou moudrost. Hloupost z jejich vět vykvétá jak stromy na jaře a absurdnost některých rozhodnutí „pomazaných hlav“ nás zaručeně rozesměje a zároveň nám ukazuje jakousi paralelu s „pomazanými hlavami“ současnosti.  Kdysi jsem přečetla snad všechny příběhy – gangsterské, trampské i študácké. A je zajímavé, že až při čtení děda Posledy jsem si uvědomila, paralelu mezi „študáckými opusy“ této autorské dvojice a legendárními filmy o kantorech a študácích s výraznými postavami Mazánka a Čuřila.

Pohádkový příběh o moudrém kouzelném staříkovi Posledovi patří do ruky dětem i dospělým. A až dočtete napínavý příběh, možná vás napadne, že je škoda, že takového Posledu nemáte doma…

Knihu Příběhy děda Posledy vydalo nakladatelství Plus