Když se živá setká s mrtvou

Recenze

Vytvořeno 30. 4. 2012 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Pokud vám v první chvíli nic neřekne jméno spisovatelky Daphne du Maurier nebo název jejího nejúspěšnějšího románu Mrtvá a živá, jistě budete znát film Ptáci. Tento kultovní americký horor je natočený právě dle povídkové předlohy této anglické spisovatelky. Můžeme s jistotou říci, že román Mrtvá a živá (Rebeka) má v její tvorbě stejně významné postavení jako má film Ptáci v díle Alfreda Hitchcocka.

Příběh s prvky hororu a gotického románu vypráví o setkání mladé dívky se šlechticem Maxem de Winter, vdovcem ze zámku Manderlay. Přestože se jejich společná láska a posléze manželství rozvine na několika prvních desítkách stran knihy, vstoupí mezi ně velmi brzy postava mrtvé Rebeky, Maxovy první ženy. V tuto chvíli se teprve rozbíhá ta pravá vlna napětí, tajemství a nevyřčených pravd.

Mimo temného líčení pochmurného zámku a stále vypjatější atmosféry mezi manžely se autorce skvěle podařilo přiblížit i propastný rozdíl mezi povahami obou žen Maxe de Wintera. Naše vypravěčka je nesmělá, naivní, mladá žena, která nemá pražádné zkušenosti se společenským životem, což jí zvykání si na nový domov neulehčí. Autorka jí líčí tak nevýrazně, že se nedozvíme ani její jméno. Oproti tomu Rebeka je ve vzpomínkách personálu rodinného sídla i v artefaktech, které po sobě zanechala, popsána jako energická, rozhodná a odvážná žena. Dozvíme se o její zálibě v pořádání večírků a společenských akcí i o potřebě nočních procházek po skalnatém pobřeží, z nichž jedna se jí stane osudnou.

Daphne du Maurier si umí čtenáře získat stupňováním vypjatých momentů příběhu posilovaných stále novými fakty a skutečnostmi, které se v průběhu jako čtenáři dozvídáme. V případě románu Mrtvá a živá nás autorka nejprve skoro uchlácholí vyvíjejícím se vztahem nepřístupného šlechtice a nesmělé dívky. Vzápětí nám velice rychle odhalí pravou tvář tohoto vztahu plného nejistot.

Úspěch knihy Mrtvá a živá dokládá i fakt, že byla v roce svého vydání (1938) i zfilmována. O autorku začal být velký zájem a ona se mohla dále věnovat psaní. K dalším známým dílům patří Hospoda Jamajka, Dům na pobřeží nebo Hladový vrch. Mimo románů napsala také divadelní hry, životopisy a povídky, z nichž nejznámější jsou Ptáci, o kterých jsme se zmínili v úvodu.

Představovala jsem si loďku zmítající se a potápějící, voda se hrne dovnitř kormidelním průvlekem a promočené plachty stahují plavidlo překocené náhlým, divokým poryvem větru neúprosně ke dnu. V zálivu tma jako v pytli. Trosečnici, která se může zachránit jedině plaváním, se břeh musel zdát nemožně daleko.
(MAURIER DU, D. Mrtvá a živá. Praha: Motto, 2011, str. 163)

Knihu Mrtvá a živá vydalo nakladatelství Motto