Bojíte se Mikuláše?

Recenze

Vytvořeno 17. 5. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pro tentokrát se musím ztotožnit s tvrzením anotace knihy. Ano, román spisovatele a výtvarníka René Vaňka Soma Secundarium nenechá chladným ani nejnáročnějšího čtenáře. Jakkoliv by se mohlo zdát, že je v tomto tvrzení obsažena latentní chvála, je to věta dvojsečná. Vše, co je nějakým způsobem výjimečné, najde své sveřepé příznivce, stejně jako zuřivé hanitele. Je na místě pokusit se o Vaňkově románu napsat několik „pokud možno“ objektivních vět.

Vaňkův hrdina Kocourek vypráví o světě, ve kterém by asi nikdo nechtěl žít. Je to nepřátelský svět, ve kterém číhá na každém kroku nebezpečí. Jeho podstata tohoto je nejasná, pravidla nezná ani čtenář, ani Kocourek. Venku se hemží spousta bizarních věcí a tvorů, doma to není o nic lepší. Ačkoliv doma… kdo ví, kde je doma. Vaňkův přístup k příběhu je velmi neobvyklý, stejně jako jsou neobvyklé jeho fantazie, marnotratně vršené jedna na druhou. Svět, který autor zbudoval, je založen na jednoduché myšlence. Hrstka normálních lidí obklopená pololidmi a nebezpečnými stvořeními nejasného původu. Nebezpečí je sice poněkud eliminováno tím, že tato stvoření nemohou opustit temné prostory, ve kterých žijí, ale smůla je, že s nimi člověk musí přijít do styku při svých běžných povinnostech. Život ohrožujícím dobrodružstvím se tak stává obyčejný nákup potravin nebo návštěva holiče. Všemu vévodí chimérická Velká Zlá Věc a hypotetický Tvůrce.

Kniha začíná kapitolou Konec jako vyprávění o sledu událostí, které vyústily do izolace mladého hrdiny. Přestože je koncový a počáteční bod příběhu dán, nespojuje je jednotná dějová linka, ale spíše neucelený řetěz příběhů, které by mohly stát i samostatně. Mezi nimi a závěrem není jednoznačné kauzální spojení.

Svět vyfabulovaný René Vaňkem se zprvu může zdát cizí, jako nějaké fantasmagorické vršení děsu a hnusu. Postupem čtení však začne být něčím povědomý a najednou si čtenář uvědomí, že to, co vypadá jako postapokalyptická vize, lze velmi jednoduše interpretovat jako vyděšený dětský pohled na náš obyčejný život. Vrátíme-li se o pár stránek zpět, najdeme odstavec, ve kterém se dívá Kocourek na Taťku.

Konečně jsem obešel Taťkovo křeslo a pohlédl na tvrdě spícího muže zepředu. Drobná očka zapuštěná hluboko do sádelnatého obličeje byla zavřená, z koutku pootevřených úst kanuly sliny. V jedné ruce svíral tlouštík odzátkovanou láhev se zbytkem zvětralého piva, v druhé sáček s arašídovými křupkami. Seděl necelý metr od veliké černobílé televize, své největší životní lásky. Televizi, tu on miloval. Dokázal u ní prosedět celý den a někdy i noc, aniž by se jedinkrát zvedl ze svého čalouněného trůnu.
(Vaňek,R. Soma Secundarium. Praha: Mezera, 2011, str. 40.)

Pohled to není lichotivý, ale čím se liší od zhnuseného pohledu pubertálního potomka na svého otce, podřimujícího s lahví piva u televize, ve které běží už jenom zrnění nebo pořad, který je ještě stupidnější? Tento - přiznám trochu spekulativní – klíč lze použít na většinu hrůz z Vaňkova románu. Škola, neznámo v kanálech, návštěva Mikuláše. Vše jsou jen naše dětské děsy vykreslené v absurdním světle. Inspirace dětskými fobiemi není jediná, která se v románu vyskytuje. Občas na čtenáře problikne vzpomínka na sci-fi filmy, například mechanická chapadla vylézající z kanálu jako obraz „chobotniček“ z Matrixu nebo následující ukázka.

Před sebou jsem spatřil své vlastní tělo. Bylo propletené se spoustou kovového potrubí, kabelů a drátů. Viděl jsem holicí strojek, zbavující moje temeno vlasového porostu. Z potrubí syčela pára, dráty se o sebe třely, prskaly z nich elektrické jiskry. Odevšad se nořily mechanické panožky vybavené vřískajícími vrtáky, zakusovaly se do hlavy mého dvojníka a s kvílením v ní vytvářeli krvavé otvory, na něž jiné mechanické panožky připojovaly konce tlustých pryžových hadic.
(Vaňek,R. Soma Secundarium. Praha: Mezera, 2011, str. 13.)

Podobná fascinace biomechanoidy H.R.Gigera se objevuje i ve Vaňkových grafikách, které rovněž stojí za shlédnutí.

Román Soma Secundarium je dílo skutečně neobvyklé. Je to ukázka jiného vidění věcí, které nás neustále obklopují a považujeme je za obyčejné a nezajímavé. Z tohoto pohledu je autorovo vidění světa až satiricky vtipné. Čtenář může přijmout takový postoj anebo dát přednost dobrodružné vrstvě a prožívat s Kocourkem každodenní boj o holý život. Také se může pokusit vniknout do tajů světa obklopujícího hlavního hrdinu, který se ocitl v nepochopitelné a nebezpečné situaci, jako kdyby najednou procitl uprostřed Zóny ze Stalkera bratrů Strugackých. I když je text místy chaotický a dějová linka občas bloudí, přemíra autorovy fantazie drobné nedostatky v románové stavbě překonává. Určitě v něm nenajdou zalíbení milovníci seriózních románů, ale čtenáře, kteří se rádi nechávají unášet fantazií, určitě potěší. A pokud ve vás dřímá strach z Mikuláše, který si jako trauma odnášíte z dětství, může být kniha vysloveně terapeutická. Nese poselství: nejste sami.

Knihu Soma Secundarium vydalo nakladatelství Mezera